Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 455/05

Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) R. L. a 2) R. V., zastoupených JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Křemencova 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005 č. j. -112, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označeného rozhodnutí, odůvodnili ústavní stížnost tím, že dle jejich přesvědčení vrchní soud zrušením usnesení, jímž bylo vydáno předběžné opatření, porušil princip právní jistoty garantovaný , a , jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y. Uvedli, že dne 5. 11. 2004 obdrželi usnesení Městského soudu v Praze ze 26. 10. 2004, na němž bylo vyznačeno datum právní moci rozhodnutí dnem 5. 11. 2004, Vrchní soud v Praze přesto rozhodoval o odvolání žalovaného a usnesení soudu I. stupně, které bylo pravomocné, zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Pokud jde o jejich námitku týkající se právní moci usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba poukázat na obsah § 159 a § 167 obč. soudního řádu, upravující právní moc rozsudku a usnesení, dále pak na znění § 171 obč. soudního řádu, obsahující úpravu vykonatelnosti usnesení. Rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření bylo zástupci žalobců i žalovaných doručeno dne 5. 11. 2004, kdy nastala jeho vykonatelnost (nikoliv právní moc), v souladu s § 159 a § 167, s § 201 a § 202 obč. soudního řádu a s poučením, poskytnutým účastníkům v písemném vyhotovení usnesení 19. 11. 2004, tj. ve lhůtě končící dnem 22. 11. 2004, podal druhý žalovaný odvolání, o kterém soud II. stupně rozhodl tak, jak ve výroku jeho usnesení obsaženo. Ohledně námitky stěžovatelů vztahující se k postupu odvolacího soudu, který rozhodl bez nařízení jednání, lze odkázat na znění § 214 odst. 2 písm. c) obč. soudního řádu, pokud jde o námitky, v nichž se dovolávají práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem, nutno konstatovat, že v obsahu jejich návrhu, kromě výše namítané právní moci usnesení soudu I. stupně, není tvrzeno nic, z čeho by stěžovatelé usuzovali, že do označených práv bylo soudem zasaženo - Ústavní soud takový zásah, jak již výše uvedeno, neshledal. I když na k ústavní stížnosti připojené kopii rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -93 je chybně vyznačen den právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření, tímto pochybením nemohlo být zasaženo do práv stěžovatelů - nic se totiž nezměnilo na datu vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v jejich prospěch, případné odvolání stěžovatelů v dané situaci nepřicházelo v úvahu, konečně nelze přehlédnout, že po přijetí rozhodnutí dne 5. 11. 2004, jak je naě vyznačeno, musela být nesprávnost data právní moci (tj. dnem 5. 11. 2004) s ohledem na obsah uvedeného poučení o odvolání a na obsah citovaných ustanovení , zřejmá.

Pro zjištění, že návrh stěžovatelů je zjevně neopodstatněný, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2005