Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
49410.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 376/05
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. P., t. č., zastoupeného JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343, o návrhu, na základě něhož se přikazuje orgánům soudní moci České republiky respektovat právo na náhradu škody stěžovateli, způsobenou mu nezákonným rozhodnutím soudu dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d v částce 1.398.000,- Kč povinnou Českou republikou a o návrhu na náhradu nákladů zastoupení,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud podáním ze dne 27. 6. 2005, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 6. 2005, které však nesplňovalo náležitosti požadované zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). Stěžovatel především nebyl řádně zastoupen advokátem. K výzvě Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2005 pak zaslal podání, datované 22. 8. 2005 a sepsané advokátem na základě řádné plné moci. V tomto podání navrhuje, aby Ústavní soud přikázal orgánům soudní moci České republiky respektovat právo na náhradu škody stěžovateli, způsobenou nezákonným rozhodnutím soudu dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d v částce 1.398.000,- Kč povinnou Českou republikou. Současně se domáhá náhrady nákladů svého zastoupení v tomto řízení. Z obsahu podání je dále zřejmé, že jiný zásah orgánu veřejné moci spatřuje ve vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 376/2004 , kterým byl potvrzen výrok o rozvodu manželství stěžovatele v rozhodnutí Okresního soudu Náchod ze dne 9. 8. 2004, čj. 6 C 223/2003 -79. Vydáním uvedeného rozhodnutí totiž odvolací soud podle názoru stěžovatele překročil svoje pravomoci a porušil ústavně garantovaná práva stěžovatele a způsobil mu tak újmu. Proto se domáhá "respektování práva na náhradu škody", jak bylo výše uvedeno.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu , a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústav y a v článku 2 odst. 2 Listin y, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit. Dle ustanovení čl. 87 Ústav y ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Podle čl. 88 Ústav y pak zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo, a současně buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva či svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [ust. § 82 odst. 2 písm. a) a § 3 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu ].
Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu. Stěžovatel se v projednávaném případě nedomáhá ani jednoho postupu. Rozhodnutí soudu, v jehož vydání spatřuje podle odůvodnění jiný zásah orgánu veřejné moci, nepožaduje zrušit (nutno v této souvislosti uvést, že toho se již dříve u Ústavního soudu domáhal, ovšem jeho stížnost byla pod sp. zn. IV ÚS 158/05 jako nepřípustná odmítnuta), ani zákazu v pokračování porušování práva, způsobeného jiným zásahem orgánu veřejné moci. S ohledem na výše uvedené tedy nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu o projednávaném návrhu meritorně rozhodnout. Pokud jde o možnost náhrady za škody, způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím, ta je upravena zákonem č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a takovému návrhu jsou oprávněny vyhovět pouze v něm vymezené orgány, resp. posléze soud, ovšem při splnění v cit. zákoně stanovených předpokladů.
Podle ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, odůvodňují-li to jeho osobní a majetkové poměry, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1 ) téhož zákona a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. V projednávaném případě však posledně uvedená podmínka nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud projednávanou ústavní stížnost odmítá, nemůže návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho zastoupení státem vyhovět.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj