Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 59/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele F. Z., zastoupeného advokátem Mgr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 7. 2003, č.j. -21, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č.j. -28, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 1. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 7. 2003, č.j. -21, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č.j. -28.

Výše uvedenými rozhodnutími mělo údajně dojít k zásahu do základních lidských práv a svobod, jež jsou stěžovateli garantovány d (dále jen " ") v a v .

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Za účelem posouzení předmětné ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. , z něhož vyplynuly následující skutečnosti, jež jsou rozhodné pro posouzení předmětného návrhu. Dne 20. 12. 2002 byl okresnímu soudu doručen návrh stěžovatele na obnovu řízení o obnově řízení, jež bylo vedeno u tamního soudu pod sp. zn. . Okresní soud v Ústí nad Orlicí vydal dne 7. 7. 2003 zamítavé rozhodnutí, sp. zn. , v jehož odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že žaloba na obnovu řízení je právní institut, pomocí něhož lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Dále pak uvedl, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení jsou rozsudky nebo usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé.

Proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. , podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, jenž svým rozhodnutím ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl z jakého důvodu nelze obnovu řízení v dané věci připustit.

Jak proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. , tak i proti rozhodnutí krajského soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , podal navrhovatel předmětnou ústavní stížnost, neboť se domnívá, že v souvislosti s výše uvedenými usneseními obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních lidských práv a svobod, jež jsou mu garantovány a y. Ve svém návrhu stěžovatel dále uvádí, že je v současné době schopen předložit soudu důkazy, jež by mohly mít za následek změnu původního pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. .

III.

Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

Přípisem ze dne 27. 2. 2004 se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení Krajský soud v Hradci Králové, jenž odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí se k předmětné ústavní stížnosti nevyjádřil.

IV.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení základních práv a svobod. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatele nebylo zjištěno. Ústavní stížnost lze projednat pouze ohledně námitek k řízení o žalobě na obnovu řízení, nikoliv však ohledně námitek, jež se týkají původního řízení.

Namítá-li stěžovatel, že v souvislosti s rozhodnutími obecných soudů, jež byly napadeny ústavní stížností, došlo k porušení práva na soudní ochranu podle y, nezbývá než konstatovat, že k tomuto zásahu by mohlo dojít, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, eventuálně by zůstal v řízení delší dobu nečinný). K takové situaci ovšem nedošlo, neboť soudy postupovaly v intencích předpisů upravujících postup při rozhodování o návrhu na obnovu řízení. Soudy stěžovateli poskytly náležitý prostor pro uplatnění jeho tvrzení, včetně možnosti podat opravné prostředky. Odůvodnění napadených usnesení obecných soudů bylo provedeno řádně a způsobem, jež účastníku řízení dostatečně objasňuje důvody, pro něž nelze obnovu řízení povolit. Jednou ze zákonných podmínek ( , , ve znění pozdějších předpisů) pro povolení obnovy řízení je skutečnost, že návrh směřuje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , jehož obnovy řízení se stěžovatel domáhal, za takové rozhodnutí považovat nelze a z uvedeného důvodu tedy není ani možné obnovit řízení o obnově řízení.

V rozhodnutí obecných soudů, jež nekoresponduje právnímu názoru některého z účastníků řízení, nelze spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků ve smyslu y. Stejně tak nepřichází v úvahu porušení článku 90 y, neboť se jedná o ustanovení upravující základní atribut soudní moci, které nezakládá žádné konkrétní základní právo.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 10. 2005

Michaela Židlická předsedkyně senátu