Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 116/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, se sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , a sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti zaslané Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "") domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v d (dále jen "").

Usnesením sp. zn. bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle ustanovení a , neboť dle odvolacího soudu nebylo odvolání stěžovatele ani po výzvě v dané lhůtě doplněno o odvolací důvod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s faktickým stavem, neboť na výzvu k doplnění odvolání bylo reagováno včas, tj. ve stanovené lhůtě deseti dnů, a dovolací důvod byl doplněn. K tomuto tvrzení předkládá stěžovatel své podání, které mělo být Krajskému soudu v Plzni doručeno dne 9. 9. 2004 a navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.

Dalším napadeným usnesením, sp. zn. , bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , kterým rozhodl soudu I. stupně o povinnosti stěžovatele zaplatit České republice na státem zálohovaných nákladech řízení částku 90 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Samostatným usnesením rozhodl soud poté, co zjistil, že o těchto nákladech nerozhodl v rozsudku ve věci samé ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. . Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně jako věcně správné. Vůči shora cit. usnesení stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádné důvody pro jeho zrušení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem ( ).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými, byť i v jiném, než dosud vedeném řízení.

Ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení sp. zn. je s ohledem na shora uvedené nepřípustná.

Novým procesním opravným prostředkem je od 1. 1. 2001 také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení , nebo podle a ) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost (při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti) jako nepřípustnou.

Ústavní stížnost proti usnesení posoudil Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle a odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu