Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 193/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. P., zastoupené Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem Liberec, ul. 8. března 12, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. - 39, usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. - 23, rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud"), rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech (dále jen "okresní úřad") a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou (dále jen "městský úřad"). Uvedla, že okresní soud nařídil výkon rozhodnutí městského úřadu odstraněním stavby oplocení. Stěžovatelka tvrdí, že správní i soudní orgány jí odňaly právo na spravedlivý proces, byla opakovaně bezdůvodně šikanována a diskriminována a byla poškozena ve svých vlastnických právech. Důvodem diskriminačního postupu správních orgánů je podle stěžovatelky to, že s městem Lomnice nad Popelkou a také s jeho bývalými představiteli vede majetkové spory související s restitucí rodinného majetku. Předmětné oplocení má zabránit pronikání zvířat ze sousedních pozemků a působení škod na hospodářských zvířatech stěžovatelky. Pro postup správních orgánů není doložena existence žádného zásadního obecného právního zájmu.

Z rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, bylo zjištěno, že stěžovatelce bylo nařízeno, do 30. 6. 2002 odstranit stavbu - oplocení (dřevěné sloupky zapuštěné do země, s drátěným ocelovým pletivem). Rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, bylo rozhodnutí městského úřadu potvrzeno. Návrh na povolení obnovy řízení byl zamítnut rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech, referátu regionálního rozvoje, ze dne 21. 11. 2002, čj. RR/243/02-339/Nn. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 6. 3. 2003, čj. . Ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 6. 9. 2004, čj. 12244/03-63/1076, vyplývá, že ministerstvo odložilo, jako nedůvodný, podnět stěžovatelky k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje mimo odvolací řízení.

Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. - 23, byl nařízen, podle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, výkon rozhodnutí odstraněním stavby.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. - 39, bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. V odůvodnění krajský soud zrekapituloval průběh řízení před správními orgány. S odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, uvedl, že rozhodnutí jsou v právní moci. Jestliže stěžovatelka v určené lhůtě nesplnila uloženou povinnost, tj. neodstranila stavbu, je rozhodnutí po formální stránce vykonatelné ( ), rozhodnutí je vykonatelné i po stránce materiální a jsou splněny i všechny ostatní zákonné předpoklady (pasivní legitimace stěžovatelky, dodržení tříleté lhůty pro výkon správního rozhodnutí). Krajský soud se zabýval i dalšími námitkami stěžovatelky, namítaným odkladným účinkem podnětu stěžovatelky k Ministerstvu pro místní rozvoj a nemožností provedení výkonu rozhodnutí kvůli nesouhlasu vlastníků sousedních pozemků.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání. Nejprve se zabýval tou části návrhu, kterou jsou napadána rozhodnutí správních orgánů, tj. rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš. Ústavní soud zkoumal, zda stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Stížnost podala stěžovatelka k poštovní přepravě dne 31. 3. 2005, napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo vydáno více než 3 roky před podáním ústavní stížnosti, je tedy evidentní, že ústavní stížnost je v této části návrhem podaným po lhůtě.

V dalším se Ústavní soud zabýval pouze tou částí ústavní stížnosti, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. - 39, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. - 23. V této části Ústavní soud shledal návrh po formální stránce bez vad a jako způsobilý dalšího přezkoumávání. Po jeho přezkoumání pak Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení (dále jen "Sb. n. u. ÚS"), sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y ČR).

Námitky stěžovatelky směřují v podstatě jen proti rozhodnutím správních orgánů a tomu odpovídá také její argumentace. Jak Ústavní soud již ale výše uvedl, v části, týkající se správních rozhodnutí, je ústavní stížnost opožděná. Rozhodnutí obecných soudů napadla stěžovatelka pouze v obecné rovině, když uvedla, že jimi bylo zasaženo do jejího vlastnického práva a bylo porušeno právo na spravedlivý proces, jakákoli bližší argumentace však chybí. Z hlediska možného porušení práva na spravedlivý proces je tedy nutné posoudit, zda postup obecných soudů, jejich interpretace a následná aplikace obecného práva byly ústavně konformní. Obecné soudy v řízení postupovaly podle části šesté a v této souvislosti lze odkázat na odůvodnění usnesení krajského soudu, které je obsažné a vyčerpávající. Krajský soud se v něm dostatečně vyrovnal se všemi námitkami stěžovatelky. Obecné soudy nevybočily z mezí ústavně konformního výkladu a svým postupem nezasáhly do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

V části, ve které ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh podaný po lhůtě.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. - 39, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. - 23, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2005

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu