Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 294/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. A. H., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou v Brně, Štefánikova 8, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2003, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. listopadu 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. června 2005 napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů [rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2003 (-96) a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. listopadu 1999 (-71)] a tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv obsažených v a d.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2003 (-96) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. listopadu 1999 (-71), jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky (vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy), aby žalovaná (Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR) byla povinna zaplatit stěžovatelce částku 104 913,45 Kč s přísl. Stěžovatelka se domáhala úhrady za výkon zdravotní péče, kterou poskytovala v období dubna a května 1995. Obecné soudy dospěly k závěru, že smlouva stěžovatelky a Okresní pojišťovny v Bruntále opravňovala stěžovatelku k provozování nestátního zařízení pouze v okrese Bruntál, nikoliv však v okrese Vyškov, neboť s Okresní pojišťovnou ve Vyškově neměla stěžovatelka v rozhodném období uzavřenu smlouvu o poskytování zdravotní péče.

Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka dovolání, od nějž odvíjela i běh 60denní lhůty pro podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů, jak jsou vpředu označena. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2005 (-113) odmítnuto z důvodu jeho nepřípustnosti [ a ], neboť nebyl dán žádný dovolací důvod podle až Dovolací soud posuzoval přípustnost dovolání podle znění účinného do 31. prosince 2000, neboť rozsudek soudu I. stupně byl vydán 26. listopadu 1999. Dále dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že odvolací soud nepřipustil možnost podat dovolání a ani stěžovatelka nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - s právním závěrem obecných soudů nesouhlasí a domnívá se, že jí nárok na žalovanou částku vznikl. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je opožděně podaná.

Dovolání nebylo v dané věci ex lege přípustné, neboť nebyl dán žádný dovolací důvod uvedený v až , ve znění účinném do 31. prosince 2000, a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), je nutno v takovém případě lhůtu k podání ústavní stížnosti počítat ode dne doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelce. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána osobně dne 10. června 2005, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání ( ) zjevně opožděně ve vztahu k napadeným rozhodnutím [rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2003 (-96) a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. listopadu 1999 (-71)].

Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. v nyní účinném znění ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb., nemůže nic na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení , dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je zákonem považováno za nepřípustné. V posuzované věci bylo podáno nepřípustné dovolání, takže důsledkem jeho podání nemohlo být prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr, připouštějící prodloužení této lhůty i v případě podání nepřípustného dovolání, vedl by k rozvratu právní jistoty nastolené mezi účastníky řízení před obecnými soudy rozhodnutími, jež jsou již dávno pravomocná.

Vzhledem k opožděnosti ústavní stížnosti se nejevilo účelným vyzývat stěžovatelku k odstranění formální vady, spočívající v nepředložení plné moci právního zástupce.

Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudce zpravodajem odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2005