Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 206/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Josefem Novákem, advokátem v Praze 3 - Vinohrady, Přemyslovská 11/2346, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, čj. -209, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. 4. 2005 napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, čj. -209, kterým byl - k odvolání žalobce i žalovaného - zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 12. 2002, čj. -155, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (uvedeným rozsudkem soud uložil stěžovateli, aby zaplatil žalobci T. C. částku 163 634,80 Kč s příslušenstvím, dalším jeho výrokem byla žaloba co do částky 539 934,10 Kč s příslušenstvím zamítnuta a dále bylo žalobci uloženo nahradit stěžovateli náklady řízení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení o již zmíněném odvolání Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. , tak, že odvolání žalobce se jako opožděné odmítá, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, načež Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 12. 3. 2004, čj. -201, změnil tak, že se odvolání žalobce neodmítá. V tomto rozhodnutí soud označil stěžovatele nesprávně jako "J.H." a přes výslovné upozornění stěžovatele se s touto situací nevypořádal, nevydal opravné ani jiné usnesení, naopak vydal rozhodnutí napadené touto ústavní stížností. Daný postup stěžovatel shledává rozporným s ústavním pořádkem, neboť městský soud rozhodoval o odvolání žalobce dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí soudu o odmítnutí tohoto odvolání. Označený účastník totiž není identický s žalovaným (stěžovatelem), kterého zastupuje JUDr. Josef Novák, advokát, a proto nelze pokládat za prokázané doručení takového usnesení. Nadto má usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2004, čj. -2001, obsahovat vadu, pro kterou by mohlo být nicotné, a nelze je prý pokládat za rozhodnutí, které odstranilo překážku v projednání odvolání žalobce. Přes upozornění stěžovatele se odvolací soud odmítl věcí zabývat, čímž se dopustil porušení procesních předpisů upravujících odvolání v civilním řízení. Vzhledem k tomu mělo být porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu , 2 ve vztahu k d. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a dále aby rozhodl, že se stěžovateli přiznává náhrada nákladů soudního řízení před Ústavním soudem ve smyslu

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jeho meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který není ve smyslu přípustný.

Jak Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem (srov. nález ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, č. 78). Jedná se o jeden ze základních principů, jež ovládají řízení před Ústavním soudem, a to princip subsidiarity. Tento princip našel svůj odraz v (již ustálené) rozhodovací praxi Ústavního soudu, z níž plyne, že nelze za přípustnou ve smyslu považovat takovou ústavní stížnost, jež směřuje proti zrušujícímu rozhodnutí soudu vyššího stupně, neboť se nejedná o rozhodnutí konečné, kdy řízení ve věci samé dále pokračuje a stěžovatel má možnost uplatňovat svá práva v rámci tohoto řízení. Jinak řečeno, stěžovatel může své námitky, jež vznáší v ústavní stížnosti, uplatnit v řízení před obecnými soudy a teprve po jeho skončení, po vydání rozhodnutí o věci samé, bude-li ovšem vůbec ve vztahu ke stěžovateli negativní (a stěžovatel se s ním neztotožní), může podat ústavní stížnost.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl. Pokud se stěžovatel domáhal náhrady nákladů tohoto řízení ve smyslu , z obsahového hlediska se, dle názoru Ústavního soudu, jedná o návrh ve smyslu . Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno vydat rozhodnutí o tom, že náklady na zastoupení zcela nebo zčásti hradí stát ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2005