Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 272/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Miroslavem Tyrneremm, advokátem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. -53 ze dne 12. 1. 2005, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. -53 ze dne 12. 1. 2005, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. -36 ze dne 27. 11. 2003. Tímto rozsudkem Krajského soudu v Brně byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze (dále jen "ČSSZ") ze dne 11. 7. 2002 č. X o odnětí plného invalidního důchodu, protože podle posudku lékaře Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 1. 7. 2002 již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti na 60 %, takže je pouze částečně invalidní. Podle názoru stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno ustanovení d (dále jen " ").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Stěžovatel v řízení před krajským soudem navrhoval vypracování znaleckého posudku k posouzení svého zdravotního stavu. Soud však uvedl, že v důchodových věcech neustanovuje znalce a rozhodl, že rozhodnutí komise ustavené v Brně přezkoumá stejná komise, která je ustavena v Hradci Králové. Stěžovatel tvrdí, že takové přezkoumání nemohlo být posudkem revizním, protože bylo vypracováno orgánem na stejné úrovni jako byla komise, která rozhodovala v Brně. Je přesvědčen, že zájem komise z Hradce Králové byl shodný se zájmem komise z Brna, a to odejmout stěžovatelovi plný invalidní důchod. Stěžovatel namítá, že se komise nezabývala celkovým poškozením jeho zdraví, nevzala v úvahu, že se jeho zdravotní stav nelepší a nezadala žádné nové vyšetření. Tvrdí, že se jeho zdravotní stav zhoršuje a dokládá tento stav novým rozhodnutím ČSSZ ze dne 28. 2. 2005 o opětovném přiznání plného invalidního důchodu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Krajského soudu v Brně. Ze spisu zjistil, že se stěžovatel žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ČSS ze dne 11. 7. 2002 č. X o odnětí plného invalidního důchodu. Žaloba byla rozsudkem uvedeného soudu č.j. -36 ze dne 27. 11. 2003 zamítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že bylo prokázáno posudky posudkové komise MPSV v Brně a posudkové komise MPSV v Hradci Králové, že v důsledku žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla míra poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovena na 40 % a byl tak přehodnocen posudek lékaře Městské správy sociálního zabezpečení v Brně, který byl základem pro rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu. Krajský soud vzhledem k obsáhlým posudkům posudkových komisí i s ohledem na přesvědčivost a úplnost skutkového stavu, který byl vyhodnocen na základě rozsáhlé zdravotnické dokumentace, dospěl k závěru, že provedení důkazu znaleckým posudkem, což navrhoval stěžovatel, je v dané věci nadbytečné. Soud proto dovodil, že k datu vydání rozhodnutí ČSSZ stěžovatel nesplňoval zákonné podmínky pro trvání nároku na plný invalidní důchod.

Stěžovatel napadl tento rozsudek kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. -53 ze dne 12. 1. 2005 zamítnuta. V odůvodnění se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval všemi kasačními námitkami, zejména pak detailně přezkoumal závěry posudků obou posudkových komisí a dospěl k závěru, že krajský soud posoudil skutkový stav správně a aplikoval i příslušné právní předpisy, takže i jeho právní závěry jsou správné.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že Nejvyšší správní soud, předtím však i Krajský soud v Brně, neprovedly navrhovaný důkaz znaleckým posudkem. Ústavní soud zde ve shodě se závěry Nejvyššího správního soudu poukazuje na ustanovení , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož MPSV posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Krajský soud v Brně nařídil přezkoumání zdravotního stavu stěžovatele posudkovou komisí MPSV s detašovaným pracovištěm v Brně. Pro vyšší míru objektivity posouzení zdravotního stavu pak nařídil ještě nové přezkoumání, a to posudkovou komisí MPSV s detašovaným pracovištěm v Hradci Králové. Z uvedeného lze mít za prokázané, že se Krajský soud v Brně snažil k posouzení zdravotního stavu přistupovat objektivně a zjistit potřebné skutečnosti bez pochybností. Ústavní soud při hodnocení postupu krajského soudu dospěl k závěru, že tento soud učinil dostatečné kroky ke zjištění skutkového stavu pro účely přezkumného řízení, a proto v neprovedení stěžovatelem navrhovaného důkazu znaleckým posudkem nespatřuje porušení povinnosti soudu zjistit dostatečně a úplně skutkový stav a nespatřuje v něm ani zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Pochybení pak Ústavní soud nemohl konstatovat ani v postupu Nejvyššího správního soudu, který dospěl k závěru, že krajský soud v souzené věci nepochybil.

Pokud jde o námitku stěžovatele, že posudkové komise nezjišťovaly jeho celkový zdravotní stav a nenařídily ani žádná nová vyšetření, poukazuje Ústavní soud na to, že posudkové komise MPSV musely hodnotit zdravotní stav stěžovatele k datu rozhodnutí ČSSZ o odnětí plného invalidního důchodu a nikoliv zdravotní stav stěžovatele v době zpracovávání posudku; proto je nepřípadný i argument stěžovatele, že mu byl opětovně plný invalidní důchod přiznán.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že soudy v předmětné věci postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy, dostatečně zjistily skutkový stav věci a přijaly i odpovídající právní závěry. Jejich postup byl pouze aplikací běžného práva a nelze v něm spatřovat ani svévoli, ani tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a skutkovými a právními závěry, jež byly z něho vyvozeny. Uzavřel proto, že napadeným rozhodnutím právo stěžovatele na spravedlivý proces podle y zjevně porušeno nebylo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2005

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu