Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 553/05

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti T.C. H., právně zastoupeného JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Týnská 1053/21, adresa pro doručování Praha 9, P.O. Box 57, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2005, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutími Celního ředitelství v Praze ze dne 14. dubna 2004, č.j. a celního úřadu Ruzyně - letiště Praha ze dne 19. listopadu 2003, č.j. TR 0981-A/03-1941/TRS, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 22. srpna 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým stěžovatel brojil proti shora označenému rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho správní žaloba proti rozhodnutí celního ředitelství, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí celního úřadu. Celní úřad rozhodl o správním deliktu, kterého se stěžovatel měl dopustit tím, že při výstupu z tuzemska neoznámil vývoz platných bankovek v cizí měně v hodnotě 2,770.030,- Kč, a tím nesplnil oznamovací povinnost stanovenou v ustanovení , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Za toto jednání byla stěžovateli udělena pokuta ve výši 3,354.526,- Kč (v daném případě se zřejmě jedná o chybu v psaní, neboť z předložených dokladů plyne, že udělená pokuta činila 2,354.526,- Kč)

Za důvod k podání ústavní stížnosti stěžovatel uvedl skutečnost, že orgány veřejné moci se spokojily se zjištěním, že měl u sebe při vývozu 2,770.030,- Kč a nesplnil oznamovací povinnost. Nepokusily se ale zjistit podstatné údaje pro stanovení výměry pokuty tak, jak jim to ukládá ustanovení a Tím, že se nepokusily zjistit majetkové a osobní poměry stěžovatele a ani nezhodnotily následky stěžovatelova jednání, jednaly orgány veřejné moci v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

, a porušily tak základní právo stěžovatele na vlastnictví majetku, zaručené v d (dále jen " ").

Kasační stížnost stěžovatel nepodal "s ohledem na ", , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti, jak jsou dány v ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dle ustanovení Zákona je Ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které k ochraně práv poskytuje.

V poučení napadeného rozsudku byl stěžovatel poučen o možnosti podat kasační stížnost za podmínek uvedených v a násl Uvedené ustanovení umožňuje podat účastníkovi řízení kasační stížnost proti každému rozhodnutí správního soudu, není-li stanoveno jinak.

V ustanovení § 103 odst. 1 je uveden výčet důvodů k podání kasační stížnosti. Pokud byl stěžovatel poučen o zákonné možnosti, a byl mu předestřen okruh důvodů pro které je možno kasační stížnost podat, nelze akceptovat prosté konstatování, že kasační stížnost nebyla podána s ohledem na Stěžovatel si svým přístupem zřejmě sám vytvořil představu o možném rozhodnutí o kasační stížnosti. Takové závěry, tedy o oprávněnosti kasační stížnosti, však přísluší výhradně Nejvyššímu správnímu soudu. Ani Ústavní soud nemůže posuzovat, zda byly podmínky pro podání kasační stížnosti splněny či nikoliv. Pokud si takový závěr učinil sám stěžovatel, Ústavní soud konstatuje, že jej nesdílí. Konečně i nález, na který stěžovatel odkazuje, a kterým bylo v obdobné věci rozhodnuto způsobem, který by vyhovoval i jemu, směřoval také proti zamítavému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní soudnictví je založeno na principu subsidiarity, což plyne i z citovaného ustanovení § 72 odst. 1 Zákona. Podle tohoto principu je činnost Ústavního soudu založena na přezkumu (a případné kasaci) pravomocných rozhodnutí, jejichž výsledek nelze zvrátit jiným způsobem. V daném případě však stěžovatel pominul nástroj, který mu poskytoval možnost změnit rozhodnutí o výši pokuty. Jeho dobrovolným nepodáním se však dostal do situace, v níž nevyužil veškeré prostředky, které mu přiznává.

Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) Zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 Zákona).

V Brně dne 7. září 2005

Vlasta Formánková, v.r.

soudkyně zpravodajka