Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 388/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud v rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti K. H., právně zastoupeného JUDr. D. S., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu. Jak uvedl v ústavní stížnosti, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2003, sp. zn. , byl vzat do vazby. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. , byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Proti tomuto usnesení byla v zákonné lhůtě podána stížnost, a to jak prostřednictvím obhájce JUDr. D. K. dne 25. 3. 2004, tak prostřednictvím obhájce JUDr. D. S. dne 24. 3. 2004, doplněná dne 30. 4. 2004. Dne 13. 4. 2004 byly obě stížnosti doručeny s předkládací zprávou Krajskému soudu v Brně. Jeho usnesením ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. (usnesení napadené ústavní stížností), byla stížnost zamítnuta.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo dle d, které garantuje každému právo na obhajobu v trestních věcech. Krajský soud totiž v zamítavém usnesení zcela pominul tu skutečnost, že ve prospěch stěžovatele bylo podáno v zákonné lhůtě více stížností. Krajský soud rozhodoval pouze o stížnosti podané JUDr. K. ze dne 25. 3. 2004, resp. o skutečnostech v ní tvrzených, a nevzal v úvahu stížnost podanou jiným obhájcem, tj. JUDr. D. S., CSc., ze dne 24. 3. 2004, která byla doplněna dne 30. 3. 2004. Skutečnostmi uvedenými v této stížnosti se krajský soud tudíž vůbec nezabýval.

Stěžovatel odkazuje na ust. § 37 trestního řádu, dle něhož má každý obviněný nárok na svoji obhajobu více obhájci. Pokud tedy obviněný podává stížnost proti rozhodnutí soudu I. stupně ve věci zamítnutí návrhu na propuštění z vazby prostřednictvím více obhájců, je zcela nepochybné, že se soud II. stupně musí zabývat skutečnostmi uvedenými ve stížnostech od všech obhájců, nikoli jen některými, např. náhodně vybranými nebo těmi, které byly soudu doručeny dříve, to však v případě, že i později doručené stížnosti byly doručeny soudu v zákonné lhůtě.

Ústavní soud požádal účastníka řízení - Krajský soud v Brně - o vyjádření k obsahu ústavní stížnosti. Ten ve svém vyjádření ze dne 22. 7. 2004 uvedl, že dle jeho názoru nedošlo k porušení práva stěžovatele a navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, a že mu proto v zásadě nepřísluší přehodnocovat dokazování jimi prováděné. Na straně druhé je však oprávněn a povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavních zákonech.

Ústavním soudem bylo zjištěno, že stejný stěžovatel napadl stejné rozhodnutí obecného soudu již jednou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2004.

O této ústavní stížnosti bylo vedeno řízení před Ústavním soudem pod

sp. zn.

a bylo o ní rozhodnuto dne 21. 10. 2004 tak, že byla zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta dle a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud v daném případě přezkoumal obě rozhodnutí o vazbě stěžovatele (jak rozhodnutí soudu I. stupně, tak rozhodnutí soudu stížnostního) a neshledal porušení žádného z ústavně garantovaných základních práv.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud v téže věci již rozhodl nálezem. Vzhledem k tomu, že o rozhodnutí Krajského soudu v Brně napadeném i touto ústavní stížností bylo sice již rozhodnuto, nikoli však nálezem, ale usnesením

sp. zn.

, nelze návrh pro překážku res iudicatae odmítnout jako nepřípustný. Ústavnímu soudu tak nezbývá, než návrh odmítnout jako zjevně neopodstatněný podle a odkázat na odůvodnění shora uvedeného usnesení .

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu