Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 390/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. W., proti průtahům v řízení vedeného u Okresního soudu

Praha - východ pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 24. 6. 2005, označeným jako "Stížnost na porušování čl. 6, úmluvy o ochraně lidských práv. Žádost o uznání nároku na odškodnění.", stěžovatel brojil proti průtahům řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. a které bylo ukončeno, jak plyne ze zmíněného podání a jeho příloh, ke dni 19. 12. 2003, kdy nabyl právní moci rozsudek o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví, resp. ke dni, kdy nabyl právní moci doplňující rozsudek ze dne 13. 5. 2004. Současně stěžovatel Ústavní soud požádal o uznání "nároku na odškodnění".

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ustavní stížnosti (, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že předmětný návrh byl podán opožděně.

V daném případě stěžovatel brojí proti průtahům v řízení, tedy proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, kterýžto ovšem mohl trvat maximálně po dobu, dokud příslušné soudní řízení probíhalo. Jak je z ústavní stížnosti zřejmé, soudní řízení bylo skončeno vydáním doplňujícího rozsudku ze dne 13. 5. 2004. Vzhledem k tomu, že stěžovatel po jeho skončení žádné procesní prostředky k ochraně svých práv k dispozici neměl, je třeba posuzovat otázku včasnosti podání ústavní stížnosti podle ustanovení . Toto ustanovení stanovuje 60 denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti, jež běží od data, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl (subjektivní lhůta), a dále pak lhůtu jednoho roku ode dne, kdy k příslušnému zásahu došlo (objektivní lhůta). Z výše uvedených skutečností je nepochybné, že stěžovatel, jestliže svůj návrh podal k poštovní přepravě dne 25. 7. 2005, nedodržel ani lhůtu objektivní, jejíž běh počal nejpozději skončením předmětného soudního řízení, a zřejmě ani lhůtu subjektivní, jejíž běh počal nejpozději, kdy se stěžovatel o jeho skončení dozvěděl (k tomu viz i dopis Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 4. 2005, čj. 179/04-ODSK-ODSK/11).

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl, a to aniž by předtím vyzval stěžovatele k odstranění vad daného návrhu, neboť i kdyby tak učinil, nic by se tím na věci změnit nemohlo. Jde-li o otázku žádosti stěžovatele o odškodnění, zbývá dodat, že Ústavní soud může o ústavní stížnosti rozhodnout pouze způsobem uvedeným v , z něhož je ale zcela zřejmé, že o odškodnění např. za průtahy řízení oprávněn rozhodovat není. V této části tak by pak bylo nutno považovat ústavní stížnost za návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a jako takový jej odmítnout [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2005

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu