Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 372/05

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelky SIMONA spol. s r. o., IČ 49678485, se sídlem Lodžská 401, Praha 8, zastoupené jednatelem Josefem Wotzy, právně zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem Klimentská 1515/22, 110 00 Praha 1, o ústavních stížnostech proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2005 č. j. -128 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 č. j. -117, takto:

I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. a sp. zn. se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. . Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 18. července 2005, jímž bylo zahájeno řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

, navrhovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení ústavních kautel zakotvených v , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y ČR.

Podle odůvodnění návrhu mělo k namítanému dotčení ústavního pořádku dojít tím, že označený soud podřadil dovolání navrhovatelky pod výjimku uvedenou v ustanovení a pro nepřípustnost jej odmítl. V této souvislosti navrhovatelka na podporu své argumentace o nesprávnosti takto učiněného postupu namítla, že pouze uzavřela s jiným podnikatelským subjektem smlouvu o podnájmu nebytových prostor, přičemž dle jejího názoru ze žádných okolností případu nelze s přihlédnutím ke všem okolnostem dovodit, že se předmětná smlouva týkala její podnikatelské činnosti či by k ní měla přímý vztah, když v ní samotné projevily její strany vůli, že ve věcech, které jí nejsou upraveny, se má postupovat dle a

V dalších stížnostních bodech navrhovatelka zdůraznila chybné poučení odvolacím soudem o možnosti podat v předmětné věci dovolání, a dále, že považuje za relevantní i tu skutečnost, že soud odvolací v průběhu řízení opakovaně "měnil" rozhodnutí soudu nalézacího, právní otázky byly řešeny v rámci jeho geneze naprosto rozdílným způsobem, a tudíž dle názoru navrhovatelky "je třeba řešit otázku, zda nedošlo k přípustnosti dovolání v souvislosti s nastolením problému zásadního právního významu". V návaznosti na tyto své výhrady posléze navrhla, aby Ústavní soud citované usnesení Nejvyššího soudu nálezem zrušil.

II.

Samostatným návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 20. července 2005, jemuž byla přidělena

sp. zn.

, se navrhovatelka domáhala zrušení, vydání předmětného usnesení Nejvyššího soudu předcházejícího, v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. Tímto byl změněn ve výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. dubna 2003 č. j. -106 tak, že (I.) se zamítá žaloba navrhovatelky, aby jí žalovaná zaplatila 31.737,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. června 1999 do zaplacení a dále (II.) bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Navrhovatelka s poukazem na blíže rozvedené výhrady dovozovala, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu došlo k porušení shora vyjmenovaných ústavních kautel.

III.

Vzhledem k tomu, že obě výše označené věci se týkají téže navrhovatelky a jsou procesně provázány (resp. rozhodnutí, ve vztahu k nimž vznesla navrhovatelka své námitky, na sebe navazují), bylo pro tuto jejich souvislost rozhodnuto, za použití , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , z důvodu hospodárnosti o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod

sp. zn.

.

IV.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [ , odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z narativní části návrhu a shodně i z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání navrhovatelky směřující do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 č. j. -117 z důvodu, že se jedná o dovolání nepřípustné ve smyslu , když dospěl k závěru, že se v dané věci stran smlouvy o podnájmu nebytových prostor, o níž navrhovatelka svůj tvrzený nárok v řízení opřela, jednalo o vztah založený mezi podnikateli, přičemž s přihlédnutím ke všem okolnostem je zřejmé, že se předmětná smlouva týkala podnikatelské činnosti jejích účastníků.

Pokud navrhovatelka, s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jako nájemce Obchodního domu SIMONA za blíže rozvedených podmínek přenechala v něm se nacházející specifikovaný nebytový prostor k podnájmu žalované (vedlejší účastnici v řízení před Ústavním soudem), nepovažuje Ústavní soud racionálně obhajitelný vývod Nejvyšším soudem učiněný za projev svévole a vykročující tak z mezí ústavnosti (konečně z příslušných ustanovení obchodního zákoníku vycházel v rámci stipulace uplatněného nároku při svém rozhodování již nalézací soud). Argument navrhovatelky, založený na úvaze, zda se v její věci jednalo či nikoliv o otázku zásadního právního významu, případně po kladném uvážení Nejvyššího soudu zakládající přípustnost dovolání, je tudíž v daném kontextu s ohledem na specialitu ustanovení zcela irelevantní.

Ústavní soud, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR), povolaným korigovat pouze extrémní excesy ocitající se již mimo mantinely nezávislého soudního rozhodování ( y ČR), shledal proto návrh v tomto rozsahu zjevně neopodstatněným.

Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 č. j. -117 byl nutno vzít v potaz skutečnost, že dovolání v předmětné věci bylo nepřípustné ex lege, tj. bez dalšího ze zákona samotného, aniž bylo jakkoliv v dispozici navrhovatelky, a to i navzdory nesprávnému poučení ze strany odvolacího soudu, které nemůže být pro Nejvyšší soud překážkou aplikace kogentního ustanovení zákona ( , , y ČR a d), přičemž totéž platí následně i pro Ústavní soud ( y ČR). Z řečeného plyne, že v této části byla tudíž ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť navrhovatelkou podané dovolání nebylo vzhledem k uvedenému posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně jejího práva poskytoval; resp. k jeho odmítnutí jako nepřípustného nedošlo z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval [ , , 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Na základě vyložených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 2005

Jiří Mucha

předseda senátu