Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 143/05

Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. F. S. a 2. Z. S., obou zastoupených JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem v Chrudimi, Rooseveltova 335, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadli stěžovatelé rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004 ( -199) a tvrdili, že jím a jemu předcházejícím rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové byl porušen princip rovnosti ( d), právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo ( d), princip ochrany majetku ( d) a povinnost soudu stanoveným způsobem poskytovat ochranu práva ( d, y ČR) a y ČR.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004 ( -199) bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů, kteří vystupovali v postavení žalovaných v řízení před obecnými soudy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. dubna 2004 ( ), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. září 2003 ( -150) tak, že bylo určeno, že na žalobkyni (J. Š.) přechází vlastnické právo k ideální polovině domu čp. 84, postaveného na stavební parcele č. 82, dále k ideální polovině této stavební parcely a také k ideální polovině zahrady parc. č. 132/2, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 412 pro katastrální území Lány u Katastrálního úřadu v Chrudimi; stěžovatelům bylo také uloženo vydat žalobkyni ideální polovinu uvedeného domu čp. 84 v Lánech.. Původně byla citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi žaloba žalobkyně zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatelé po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opakují - stručně shrnuto - argumenty, které již v řízení před obecnými soudy uplatnili, a to zejména, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla v roce 1965 stanovena národním výborem, vyhovění žalobě znamenalo rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Stěžovatelé postupovali při koupi nemovitostí zcela poctivě, v dobré víře, nakupovali za cenu stanovenou státem, nijak se na křivdě rodiny žalobkyně nepodíleli. Žádají proto ochranu poctivě a řádně nabytého majetku. Stěžovatelé proto navrhli zrušit napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud ČR, v dané věci zaujaly právní názor, který má v provedeném dokazování oporu a svůj závěr zákonem postačujícím způsobem odůvodnily ( ); pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR), který výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze obecným soudům (Krajskému soudu v Hradci Králové a Nejvyššímu soudu ČR) nic vytknout. V dané věci bylo zjištěno, že majetek (předmětné nemovitosti) - odňatý na základě rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ( ) J. S., který byl následně rehabilitován podle , byl nabyt v rozporu s tehdy platnými předpisy (původní kupní cena v roce 1965 byla 18 640,70 Kč, podle znaleckého posudku jejich cena ke dni prodeje podle tehdy platného cenového předpisu - vyhl. č. byla 62909,- Kč), a proto bylo rozhodnuto podle a o jeho vydání. Ústavní soud dále konstatuje, že v dané věci byl respektován účel restitučních předpisů, tj. navrácení majetku původním vlastníkům a právní názor zaujatý odvolacím a dovolacím soudem je v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14., č. 84, Praha 2000).

Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelů; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána především povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto rozhodnutí patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

Jiří Mucha

předseda senátu