Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 384/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti V. Ch., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 25, Plzeň, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 5. 2004, sp.zn. , za účasti 1) Krajského soudu v Plzni, a 2) Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Plzni, a 2) Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 1. 7. 2005, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. , kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. b) tr. z., a trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. z., a za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání čtyř roků, se současným vyslovením dohledu, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. , kterým bylo jeho odvolání zamítnuto. Tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena jeho základní práva podle y a d.

Z připojeného spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli a Ra. J., J. J., M. R., S. V., J. V. a S. L. bylo vedeno trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost, spočívající v odcizování osobních automobilů a souvisejících činnostech. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 5. 2004 byl stěžovatel uznán vinným z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. z., kterého se dopustil odcizením různých osobních automobilů a věcí, které se v nich nacházely, a to ve všech případech společně s obžalovaným J., v jednom případě také s obžalovaným J., a v jednom případě také s obžalovaným V., a z trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. z., kterého se dopustil v jednom případě koupí odcizeného vozidla. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, podmíněně odložený na zkušební dobu čtyř roků, se současným vyslovením dohledu, a bylo mu uloženo, aby společně s obžalovaným J. nahradili způsobenou škodu. Jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2005.

Konkrétně stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že by z trestného činu krádeže v jednom ze tří skutků, pro něž byl uznán vinným, mohl být usvědčen jen na základě servisní knížky odcizeného vozidla, která u něj byla nalezena. To lze považovat pouze za důkaz nepřímý. Za situace, že žádný další důkaz proti němu nebyl ve věci proveden, nelze jej, jen s ohledem na něj a na důkazní materiál a okolnosti dalších skutků v této věci, považovat za usvědčeného.

Ústavní soud souhlasí se základní tezí stěžovatele, že každý závěr o vině obžalovaného musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, a opírat se o uzavřený okruh přímých či nepřímých důkazů, v opačném případě je závěr o vině svévolný a představuje porušení základní povinnosti soudů, tj. zákonem stanoveným způsobem rozhodovat o vině a trestu za trestné činy.

V posuzovaném případě obecné soudy rozhodovaly o mnohočetné skupinové trestné činnosti, v níž ústřední postavou byl obžalovaný J., který byl uznán vinným z trestného činu krádeže spáchaného v celkem 18 skutcích. Není nevýznamné, že v některých případech byl obžalovaný J. usvědčován právě stěžovatelem. Za této situace se obecné soudy měly možnost seznámit jak se vztahy a úkoly jednotlivých obžalovaných v rámci vytýkané činnosti, tak i s průběhem této činnosti, a to jak obecně, tak i v jednotlivých případech. Lze proto považovat za ústavně souladné, pokud si obecné soudy učinily závěr o tom, jaké úkoly při odcizování osobních automobilů stěžovatel měl, a tím i o podobnosti či přímo shodnosti způsobu provádění vytýkané činnosti. Pokud byl na základě takového zjištění obecných soudů, jakož i na základě servisní knížky, uznán stěžovatel vinným v jednom z projednávaných případů, lze to považovat za možný a ústavně souladný závěr.

Nelze tedy nic vytýkat závěru soudů obou stupňů, pokud učinily závěr o vině stěžovatele jak u jednoho ze skutků, který je předmětem ústavní stížnosti, tak i u všech ostatních, i na základě všech ostatních skutečností, které při projednání věci vyšly najevo. K takovému závěru totiž byly oba soudy oprávněny a je mimo kompetenci Ústavního soudu, aby do této jejich pravomoci jakkoliv zasahoval.

Ústavní soud tedy neshledal, že v posuzovaném případě došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a proto jeho stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu