Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 339/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Schönfeldem, advokátem, se sídlem Žitná 25, Praha, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. , za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, a 3) Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a J. Ř., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou telefaxem 12. 6 2005 a k poštovní přepravě 14. 6. 2005, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. , kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 257.000 Kč s příslušenstvím, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. , kterým byl k odvolání stěžovatele potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto jeho dovolání. Tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo podle d (dále jen " ").

Stěžovatel konkrétně namítá, že se obecné soudy nijak nevypořádaly s rozpory mezi tvrzeními vedlejšího účastníka řízení a výpověďmi svědků. Jedná se jinak o nedoložení třetí smlouvy o půjčce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem řízení, o pominutí významu prohlášení svědka J. K. ve formě notářského zápisu, a zejména o rozpornost výpovědi svědkyně M. Š. učiněné před soudem s výpovědí téže svědkyně před policejním orgánem, a to ohledně počtu smluv o půjčce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem řízení, které byly touto svědkyní sepisovány. Zatímco před policejním orgánem tato svědkyně osvědčila existenci dvou smluv, po roce od učinění této výpovědi osvědčila před soudem existenci tří smluv. S ohledem na závěry uvedené v nálezu

sp. zn.

(in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 26. N. 52. str. 63) má zato, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Z připojeného policejního spisu, ČTS: ORCB-296/TČ-OK-2002, Ústavní soud zjistil, že v důsledku trestního oznámení vedlejšího účastníka řízení byly 5. 2. 2002 prováděny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 2 tr. z. ze strany stěžovatele. Věc byla skončena odložením trestního oznámení vedlejšího účastníka řízení. Z připojeného policejního spisu, ČTS: ORCB-464/TČ-OK-2002, Ústavní soud zjistil, že proti vedlejšímu účastníkovi řízení bylo od 8. 3. 2002 vedeno trestní stíhání pro trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1 tr. z., a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. z. Po zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupkyní byla tato věc odložena. V obou případech se jednalo o poskytnutí dvou půjček ze strany vedlejšího účastníka řízení stěžovateli, které neměly být vráceny, a v obou věcech je založen úřední záznam o vysvětlení podaném M. Š. dne 5. 3. 2002.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že se žalobou ze dne 3. 10. 2002 domáhal vedlejší účastník řízení po stěžovateli zaplacení částky 257.000 Kč z titulu nesplacených smluv o půjčkách uzavřených dne 15. 3. 2001 a 4. 5. 2001. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2004 bylo žalobě zcela vyhověno, a to poté, co předchozí rozsudek téhož soudu s totožným výrokem byl odvolacím soudem zrušen pro nesplnění poučovací povinnosti vůči stěžovateli. K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek potvrzen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2004, a dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005.

Pokud ústavní stížnost spočívá jen v polemice s právními závěry obecných soudů, a to zpravidla ve zcela shodném smyslu a rozsahu jako v opravných prostředcích, pak takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však zjevně nepřísluší. Skutečnost, že soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63).

Shora vyložený zásadní náhled je třeba zcela aplikovat i na posuzovaný případ. V řízení šlo o pohledávku vedlejšího účastníka řízení z titulu dvou půjček a procesní obranou stěžovatele bylo, že obě půjčky byly splaceny. Je zcela v pravomoci obecných soudů jak se vypořádají s obsahem jednotlivých důkazů, a jakou váhu jim přiloží, pokud svůj závěr dostatečně odůvodní. K tomu v posuzovaném případě došlo, když obsah sdělení svědka K. byl shledán nevěrohodným z podrobně rozebraných důvodů.

Pokud se jedná o namítaný nesoulad mezi obsahem výpovědi svědkyně Š. v průběhu řízení, s obsahem vysvětlení podaného v trestním řízení, má Ústavní soud zato, že z tohoto nesouladu nelze dovodit rozpornost obou takto učiněných výpovědí. To je dáno především tím, že vysvětlení je zásadně podáváno k objasnění těch skutečností, které jsou pro policejní orgán významné. V důsledku toho je zcela v jeho pravomoci vymezit to, o čem má být vysvětlení podáváno. V důsledku toho pak protokol o podaném vysvětlení může sice sloužit jako podklad pro další postup orgánů činných v trestním řízení, ale zásadně nikoliv jako procesně použitelný důkaz. V posuzovaném případě se policejní orgán evidentně soustředil na okolnosti, za kterých se stěžovatel s touto svědkyní kontaktoval za účelem vrácení peněz ze dvou půjček. V tomto ohledu totiž tuto svědkyni svými dotazy konfrontoval. Nekonfrontoval ji však s tvrzením vedlejšího účastníka řízení o existenci celkem tří půjček tak, jak to obsahuje jeho trestní oznámení. Pokud tato svědkyně v následném řízení před soudy vypovídala v tomto ohledu podrobněji, nelze to tedy podle názoru Ústavního soudu, považovat za rozpor, se kterým by se obecné soudy musely vypořádávat. To platí zejména v situaci, kdy tento nesoulad stěžovatel v průběhu řízení před obecnými soudy výslovně nenamítal.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení práv a svobod stěžovatele zaručených ústavním pořádkem, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

Jiří Nykodým

předseda senátu