Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 636/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. srpna 2005 v senátě, složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelky M. M., zastoupené JUDr. Marií Ludvovou, advokátkou se sídlem Dr. Šmerala 6, 702 00 Ostrava, o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky, Městského ředitelství, skupiny odhalování 2. TO SKPV, Slezská Ostrava (ČTS: MROV-359/2.TO-2-2004 ze dne 26. srpna 2004) a postupu Okresního státního zastupitelství v Ostravě (sp. zn. 6 Zt 727/2004 ze dne 2. září 2004) při přezkoumání postupu policejního orgánu, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla postup Police České republiky, Městského ředitelství, skupiny odhalování 2. TO SKPV, Slezská Ostrava (ČTS: MROV-359/2.TO-2-2004 ze dne 26. srpna 2004), jímž došlo k pořízení její fotografie, odebrání otisků prstů, odběru biologického materiálu a zjišťování dalších tělesných znaků v rámci řízení vedeného v její trestní věci. Tímto se cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 7 odst. 1 a , 3, jakož následným postupem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, který k žádosti její obhájkyně podané v intencích tr. řádu závady ve stěžovaném postupu neshledal, i d. Stěžovatelka namítala, že k předmětným úkonům, byť k nim jako mladistvá dala souhlas (jehož udělení nebyl přítomen její zákonný zástupce ani obhájce), nebyly splněny zákonné předpoklady. V této souvislosti mimo jiné zdůraznila, že na místě spáchání stíhaného skutku nedošlo k odebrání (sejmutí) žádných biologických stop. Přitom získané "osobní údaje" budou vedeny v databázích policie, a to i po případném zahlazení trestního či jiného opatření. Svůj návrh stěžovatelka odůvodňuje co do výchozí argumentace v podstatě pouze tím, že ke spáchání trestného činu se doznala, a proto se domnívá, že podmínky "ke zjišťování její totožnosti" neexistovaly, a tudíž stěžovaný postup neměl být vůbec realizován.

S ohledem na tyto blíže rozvedené výhrady se domáhala, aby Ústavní soud vyslovil jednak, že postupem označených orgánů veřejné moci došlo k porušení citovaných základních práv, jednak ve vztahu k pořízeným osobním údajům přikázal jmenovanému policejnímu orgánu, aby veškeré její fotografie, otisky prstů, biologické vzorky, údaje o měření těla, popis tělesných znaků a zvláštních tělesných znamení, které byly pořízeny v souvislosti s jejím trestním stíháním v předmětné věci, byly neprodleně zničeny. Dále požadovala, aby Ústavní soud výrokem vyslovil, že náklady na zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti zcela uhradí stát.

Ústavní soud vzal v potaz výhrady uvedené v podaném návrhu, přezkoumal obsah vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. a vycházeje z ústavněprávních aspektů dané věci shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, a tím současně zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [ , písm. d), y ČR].

Trestní věc stěžovatelky je pravomocně skončena, přičemž v ní došlo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2004 č. j. -232 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2005 č. j. -282 k jejímu odsouzení pro provinění loupeže ve smyslu § 234 odst. 1 tr. zák., za což jí bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Teprve poté byl Ústavnímu soudu zaslán předmětný trestní spis, z čehož podává se mimo jiné i časový moment jeho rozhodování o návrhu stěžovatelky (srov. ).

K jejím námitkám je především nutno nejprve uvést, že realizace jí napadených úkonů byla důsledkem toho, že vůči ní bylo v intencích § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro provinění z trestného činu loupeže, tj. skutku nikoliv zanedbatelné společenské nebezpečnosti. Nelze tedy bez dalšího v této souvislosti tvrdit, že těmito úkony "byla zcela zbytečně ponižována její lidská důstojnost", jak uvádí v ústavní stížnosti. Z úředního záznamu založeného na č. l. 123 vyplývá, že žádosti, aby se podrobila příslušným úkonům tam popsaným, stěžovatelka "bez námitek dobrovolně" vyhověla. Svůj souhlas nepopírá ani v ústavní stížnosti a zákon (trestní řád či , zákon o soudnictví ve věcech mládeže) přítomnost zákonného zástupce či obhájce k legalitě tohoto úkonu nevyžaduje, resp. oprávnění uvedených osob se ho zúčastnit nezakládá. Pokud potom na místě činu v rozporu s tvrzením stěžovatelky došlo k zajištění stop, tj. vlasů [viz Protokol o ohledání místa činu (stopa č. 1), č. l. 4, 5; shodně č. l. 121 spisu obecného soudu], dopadá takto na předmětný postup policie, v němž stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv, z pohledu práva jednoduchého dílem ustanovení , 4 tr. řádu se zřetelem k alinea druhá tr. řádu, souběžně a i ve zbytku potom , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tudíž posléze ani státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Ostravě nelze co do jeho přezkumné činnosti vytknout pochybení namítané stěžovatelkou.

Pro úplnost na okraj dodává se, že § 42d a násl. naposledy citované zákonné úpravy také podrobně vymezuje mantinely přípustného zpracování a nakládání s předmětnými údaji vedenými v příslušných policejních evidencích, přičemž možnost domáhat se odstranění či adekvátní kompenzace eventuálního budoucího neoprávněného zásahu do označených práv má stěžovatelka při vykročení z těchto kautel kdykoliv garantovánu oprávněními plynoucími z práva na ochranu osobnosti.

V důsledku uvedeného bylo o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovatelce ve smyslu jejího návrhu nepřiznal, protože k tomu s ohledem na výsledek řízení nebyly dány podmínky předvídané v § 62 odst. 4 cit. zákona, když opačný postup je i v rozporu s ustanovením § 83 odst. 1 téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. srpna 2005