Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 452/05

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené Václavem Kotkem, advokátem se sídlem Jeřábkova 5, Brno, napadající nepřijetí dovolání podaného dne 11. 6. 2003, jež bylo Nejvyšším soudem ČR stěžovatelce oznámeno sdělením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 4. 8. 2005 se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. , a dále aby zrušil "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. ". Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním dne 11. 6. 2003 a Nejvyšší soud ČR jejímu obhájci sdělil, a to přípisem ze dne 31. 5. 2005, že k podání nelze přihlížet jako k dovolání, neboť obhájce ustanovený z důvodu § 251 odst. 2 tr. ř. nebyl k tomuto úkonu zmocněn a nebyl oprávněn podat dovolání. Eventuálně, pro případ, že Ústavní soud nebude přípis Nejvyššího soudu ČR považovat za rozhodnutí, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přikázal Nejvyššímu soudu ČR nepokračovat v nepřihlížení k jejímu podání ze dne 11. 6. 2003, a aby Nejvyššímu soudu ČR přikázal o jejím dovolání neprodleně rozhodnout. Stěžovatelka namítla, že Nejvyšší soud ČR nejprve konstatoval, že nepočala běžet lhůta k podání dovolání, neboť napadené usnesení krajského soudu nebylo doručeno jejímu obhájci (sdělení NS ČR ze dne 22. 7. 2004) a poté se dovoláním odmítl zabývat, na základě zcela opačného posouzení jeho povahy, kdy obhájci odepřel oprávnění k podání dovolání, což učinil ve formě sdělení. Tím dovolání fakticky odmítl, ačkoli je v duchu své nové argumentace měl alespoň řádně odmítnout, jako dovolání podané osobou neoprávněnou (§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.). Stěžovatelka přitom tvrdila, že v řízení, jež chtěla cestou dovolání přezkoumat, byla dotčena na svých obhajovacích právech, protože neměla obhájce, ačkoli jej měla mít.

Ústavní soud nejdříve musel vyřešit otázku, zda lze předmětné sdělení Nejvyššího soudu ČR považovat za rozhodnutí, jímž bylo skončeno dovolací řízení, a od jehož doručení počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, jinými slovy, zda již došlo k vyčerpání procesních prostředků, které zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejích práv ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále " "). Po zhodnocení přípisu Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud dospěl k nepochybnému závěru, že toto sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005 ( ) nelze ve smyslu trestního řádu (§ 265a a násl.) považovat za rozhodnutí (§ 265i tr. ř.) o stěžovatelčině dovolání. Řízení o dovolání proto stále neskončilo. Konstatování tohoto procesního stavu však nezvratně vede k závěru, že ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu a "rozhodnutí" dovolacího soudu není přípustná, neboť existuje překážka v podobě běžícího řízení o dovolání, bránící jejímu věcnému projednání.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je totiž povinen zkoumat, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , a to včetně podmínek ust. , které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Ústavní stížnost podle písm. d) y ČR totiž představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem.

Petit ústavní stížnosti obsahoval eventuální návrh, jímž brojil proti průtahům v dovolacím řízení. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu je v takovém případě potřeba vyčerpat nově zavedený prostředek, jenž má podle mínění zákonodárce umožnit obranu proti porušování základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Takovým prostředkem je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ( ). Rozhodnutí o tomto prostředku však stěžovatelka nedoložila. Toto zjištění však, zároveň s odvoláním na výše popsaný princip subsidiarity, vede k závěru, že ústavní stížnost není přípustná ani z tohoto hlediska, neboť před jejím podáním nebyly vyčerpány procesní prostředky k ochraně stěžovatelčiných práv ( ). Závěru o nepřípustnosti stížnosti s ohledem na existenci nevyužitého prostředku k ochraně práv nebrání ani ustanovení , jehož aplikace se ostatně stěžovatelka ani nedomáhala.

Proto, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 19. srpna 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj