Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 440/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., právně zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2005 se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud vyslovil, že v řízeních vedených před shora uvedenými soudy pod shora uvedenými spisovými značkami" bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod". Pochybení soudů spatřuje v nevyhovění jeho návrhům na provedení důkazů výslechem svědků a vyžádání zprávy z evidence motorových vozidel. Věcně byla stěžovateli rozsudkem Krajského soudu uložena povinnost zaplatit žalobci 1.728,- Kč s příslušenstvím. Krajský soud tak změnil rozsudek okresního soudu, který stěžovateli stanovil povinnost zaplatit žalobci 3.456,- Kč s příslušenstvím.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem rozhodnutí krajského soudu a po zvážení velmi kusé argumentace ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět, resp. že je třeba ji považovat za nepřípustnou.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, tj. peněžitých plnění nepřevyšujících 2.000,- Kč (§ 202 odst. 2 o. s .ř.), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele.

O takovou situaci se však v dané věci nejedná. Jak uvedeno shora, stěžovatel v ústavní stížnosti ani řádně nezdůvodnil, v čem obecné soudy pochybily tak, že by v jejich postupu bylo na první pohled nutno spatřovat zásah do jeho základních práv. Bez významu není ani petit navržený ústavní stížností, jímž se stěžovatel nedomáhá zrušení svrchu označených rozhodnutí obecných soudů, nýbrž žádá toliko vyslovení porušení práva na spravedlivý proces. Tento návrh posuzován i ve světle toho, že náklady související s vedením procesu podstatně převyšují peněžité plnění uložené stěžovateli obecnými soudy, vede k domnění, že stěžovateli nejde o vlastní uloženou povinnost k peněžitému plnění, jako spíše o potvrzení jeho pravdy. Ústavní soud však poskytuje ochranu základním právům, jejichž porušení v době rozhodování Ústavního soudu trvá, funkcí Ústavního soudu naopak není "dávat za pravdu" stěžovateli. Za této situace Ústavní soud považuje podání ústavní stížnosti jako hraničící se šikanózním výkonem práva, kterému nemůže být poskytnuta ochrana soudní a tím méně ochrana ze strany Ústavního soudu.

Za těchto okolností, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci, odmítl návrh, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 4. srpna 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj