Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 267/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Miloslavem Černochem, advokátem ve Znojmě, Na Rejdišti 608/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a co do formálních podmínek v souladu se zákonem [ , , , odst. 6 ] - chybějící plná moc právního zástupce byla dodána na základě výzvy Ústavního soudu - napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005 ( -189) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d), neboť přesto, že se jeho žalobou "zabývaly soudy, nebyla mu tato soudní ochrana poskytnuta náležitým způsobem". Stěžovatel proto navrhl zrušit napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005 ( -189) byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně (Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. února 2004 - -172) v I. výroku, kterým bylo žalovanému (Stavební firmě KVS, s. r. o.) uloženo zaplatit stěžovateli (vystupoval v procesním postavení žalobce v řízení před obecnými soudy) částku 2 080,- Kč s přísl. a změněn rozsudek soudu I. stupně v I. výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit stěžovateli 6 028,- Kč s přísl. tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Svou žalobou se stěžovatel původně domáhal zaplacení částky 26 096 Kč s přísl. z důvodu provedených a neuhrazených sklenářských prací.

Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen, vyplývá, že tento soud se žalobou stěžovatele řádně zabýval a ústavně konformním způsobem odůvodnil svůj právní názor stran rozhodnutí o žalobě stěžovatele ( ). Tento právní názor byl zaujat na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci ( a y ČR); pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR), jež výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu a důvod k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze Krajskému soudu v Brně nic vytknout.

Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti v podstatě pouze vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Přehlíží přitom, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly ani stěžovatelem tvrzeny.

Nezbývá proto než uzavřít, že v samotném neúspěchu stěžovatele v řízení před obecnými soudy nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. K tvrzenému porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, a proto ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno, byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou stížnostních důvodů, tak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2005

Jiří Mucha

předseda senátu