Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 589/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. R. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Sokolská 60, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2004, sp.zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , a 2 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byl v plném rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004. č.j. -696 a celá věc byla vrácena podle ust. 260 tr.ř. státnímu zástupci k došetření.

Zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byli obžalovaní manželé P. a Š. P. uznání trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 tr.zák., odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a k náhradě škody poškozenému (stěžovateli). Vrchní soud tento rozsudek zrušil, neboť trestní stíhání obžalovaných nebylo v důsledku vady usnesení o zahájení trestního stíhání (vážné nedostatky popisu skutku) řádně zahájeno a jediná zákonná forma napravení je vydání bezvadného rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.

Stěžovatel má výhrady k tomu, že o věci nebylo rozhodováno dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2004 - S1/2004 v senátu 12 To, do jehož oboru patří trestné činy proti majetku (§ 248-258 tr.zák.) z obvodu Krajského soudu v Praze a Krajského soudu České Budějovice - pobočka Tábor, ale věc byla z důvodu přetížení senátu 12 To přikázána k vyřízení senátu 6 To. S ohledem na platný rozvrh práce mělo dojít v případě přetížení k přikázání v této věci senátům 4 To, 5 To či 9 To, které jsou rovněž specializovány na oblast trestných činů majetkových, případně senátu 11 To, který je určen k zastupování senátu 12 To. Není ani jisté, jestli došlo k přetížení senátu 12 To. V těchto souvislostech stěžovatel namítá, že postupem Vrchního soudu došlo k odnětí zákonnému soudci.

Za nestandardní považuje i způsob vyřízení odvolání obviněných. Veřejné jednání, původně nařízené na den 28. 7. 2004, bylo z důvodu nemoci obhájce obviněných odročeno a následně bylo dne 29. 7. 2004 rozhodnuto v neveřejném jednání. V záhlaví usnesení je v rozporu se skutečností uvedeno, že soud rozhodl ve veřejném jednání. Postupem soudu bylo stěžovateli upřeno právo jakkoliv zasáhnout do odvolacího řízení a vyjádřit se k důvodnosti odvolání. Postup senátu, který náhle změnil náhled na věc a přistoupil k jednání neveřejnému, budí dle stěžovatele nedůvěru a jde o postup nepřezkoumatelný.

Vrchní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že k přidělení věci senátu 6 To došlo na základě rozhodnutí místopředsedy soudu pověřeného řízením úseku trestního soudnictví v rámci kompetence dané mu rozvrhem práce, umožňující dočasné zastavení nápadu dočasně přetíženému senátu a současné převedení jeho předem určené části do jiného senátu (bez ohledu na zastupování určeným senátem). Místopředseda soudu z důvodu přetížení senátu 12 To v období předcházejícímu rozhodnutí do budoucna zastavil nápad tohoto senátu a přidělil střídavě 4 nové věci do senátu 5 To a 6 To, které vyřizují shodnou agendu.

Dále uvedl, že k nesprávnému uvedení formy jednání v záhlaví rozhodnutí došlo v důsledku přehlédnutí, přičemž tato zřejmá nesprávnost by mohla být důvodem k vydání opravného usnesení a nikoli důvodem ústavní stížnosti. Odmítl označení postupu vrchního soudu jako postupu nestandardního. Formu veřejného jednání a termín konání odvolacího řízení stanovil po předchozím prvotním studiu spisu, přičemž až po podrobnějším studiu a poradě senátu byla zjištěna závažná vada řízení, kterou není možno napravit v odvolacím řízení. O podaných odvoláních bylo rozhodnuto při respektování ustanovení § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř. v neveřejném zasedání.Ve věci nebylo rozhodnuto meritorním rozhodnutím.

Poukázal i na specifické postavení poškozeného v trestním řízení a zdůraznil, že těžiště trestního řízení nespočívá v reparační funkci, ale především v postupu orgánů činných v trestním řízení směřujícímu k náležitému zjištění trestných činů a jejich pachatelů a jejich spravedlivému potrestání podle zákona.

Ústavní soud nejprve přezkoumal, zda ústavní stížnost splňuje formální předpoklady a podmínky umožňující její věcné projednání a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který je nutno odmítnout, neboť stěžovatel není k jeho podání aktivně legitimován.

Dle jsou oprávněny podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

V projednávané věci však napadeným výrokem, kterým bylo v plném rozsahu rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvého stupně a věc vrácena státnímu zástupci k došetření, nemohlo bezprostředně dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

Trestní řízení v České republice spadá do oblasti práva veřejného. Vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, i když je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Jakkoliv má poškozený v rámci trestního řízení poměrně široká procesní práva, procesní oprávnění poškozeného nelze vykládat způsobem, který by vedl k nerespektování práva obviněných na spravedlivý proces.

Stěžovatel sice byl v odpovídajícím rozsahu co do svých procesních práv poškozeného účastníkem předmětného trestního řízení, avšak za situace, kdy o odvolání obžalovaných, z důvodů shora uvedených, vůbec nebylo jednáno, rozhodnutím vrchního soudu, k jehož obsazení má stěžovatel výhrady, nemohlo dojít k porušení jeho práva zasáhnout do odvolacího řízení a vyjádřit se k důvodnosti odvolání.

Napadeným rozhodnutím tak nebylo autoritativně zasaženo do právní sféry stěžovatele, neboť nebylo rozhodováno o jeho právech či povinnostech, ale věc byla pouze vrácena k dalšímu řízení (do stádia předběžného řízení), z čehož je zřejmá zjevná neoprávněnost stěžovatele (v procesním postavení poškozeného) podat do tohoto výroku ústavní stížnost.

Ústavní soud zdůrazňuje, že za dané procesní situace dosud nebylo o stěžovatelem uplatněných nárocích na náhradu škody s konečnou platností rozhodnuto a stěžovateli zůstávají zachovány prostředky, jimiž se může v rámci soudního řízení domáhat náhrady škody a hájit svá práva.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud konstatuje, že k tvrzenému porušení základních práv a svobod stěžovatele napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze nemohlo dojít a stěžovatel proto nesplňuje podmínky pro podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto ústavní stížnost dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2005

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj

Za správnost vyhotovení:

E. Kameníková

K : doručit: advokát 2x

Vrchnímu soudu v Praze

přílohy: B ponechat ve spise,

A vrátit

Po obdržení ZPL založ