Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 158/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti M. S., M. S., D. S. a M. S., zastoupených JUDr. M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -467 ze dne 13. 12. 2002 a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. -403 ze dne 15. 2. 2001, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -467 ze dne 13. 12. 2002, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č.j. -403 ze dne 15. 2. 2001, kterým bylo rozhodnuto, že na žalobce L. H. přechází vlastnické právo k nemovitostem - domu čp. 41 a pozemku parc. č. 135, stavební plocha v obci a katastrálním území P. K.. Podle názoru stěžovatelů byla napadenými rozhodnutími porušena ustanovení a d (dále jen " ") a ustanovení Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnického práva spatřují stěžovatelé v následujících skutečnostech:

Stěžovatelé nesouhlasí s právním názorem dovolacího soudu, vyjádřeném v rozsudku sp. zn. ze dne 22. 8. 2002. Dovolací soud vyslovil závěr, že okolnosti případu je třeba posuzovat jako protiprávní zvýhodnění kupujících. Dům čp. 41 v P. K.i získalo JZD v P. K. v roce 1962 od státu pro účely ubytování svých členů, v roce 1971 jej z uvedeného důvodu nevrátilo žalobci, do objektu investovalo značné finanční prostředky a následně jej prodalo první stěžovatelce a jejímu manželovi za cenu, která nedosahovala výše investovaných prostředků a byla dokonce nižší než cena podle platné cenové vyhlášky. Zásadní prvek protiprávnosti podle dovolacího soudu spočívá v tom, že nemovitosti byly výhodně převedeny významnému funkcionáři družstva, který předtím jako předseda rozhodoval o investicích do nemovitosti a o převodu rozhodl orgán, jehož byl v té době členem.

Stěžovatelé tvrdí, že nebylo prokázáno, že by manžel první stěžovatelky využil svých funkcí k získání nemovitosti. Dále popírají názor dovolacího soudu, který protiprávní zvýhodnění vykládá jako protiprávní situaci ve smyslu popření zásad rovnosti občanů a spravedlivého přístupu k nim; domnívají se naopak, že v pojmu protiprávního zvýhodnění je třeba spatřovat porušení práva, což však v projednávané věci zjištěno nebylo. O prodeji nemovitosti rozhodly příslušné orgány družstva v souladu s principy vnitrodružstevní demokracie, neboť družstvo nemělo zájem investovat do dokončení rekonstrukce a do zajišťování oprav a údržby objektu. O rekonstrukci objektu rozhodlo a provádělo ji JZD v P. K. a o prodeji rozhodlo nové JZD v O.. Zásada rovnosti nebyla popřena ani v souvislosti s výběrem zájemce o odkoupení nemovitosti. Kupující (stěžovatelka a její manžel) byli oba členy družstva, v družstvu pracovali a byli jedinými uživateli bytové jednotky v této nemovitosti. Kupující nebyli zvýhodněni ani cenou, protože ta nebyla nižší, než cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, rozdíly v ceně jsou výrazem přípustné odchylky ve znaleckých posudcích.

Stěžovatelé tvrdí, že vzhledem k tomu nebyly v projednávané věci naplněny předpoklady uvedené v zákona , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a že obecné soudy svými rozhodnutími "učinily zákonem nepřípustný zásah" do vlastnického práva stěžovatelů. Navrhli proto, aby Ústavní soud oba napadené rozsudky zrušil.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal i spis sp. zn. vedený u Okresního soudu ve Svitavách. Ze spisu zjistil, že stěžovatelé měli v řízení před obecnými soudy postavení žalovaných, proti nimž byla uplatněna podle zákona o půdě žaloba o přechodu vlastnického práva k nemovitostem, uvedeným výše. Okresní soud ve Svitavách nejdříve rozsudkem č.j. -30 ( -30) ze dne 14. 10. 1993 žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce nesplnil podmínky stanovené zákonem o půdě (včasnost uplatnění nároku). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. -51 ze dne 25. 5. 1994 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že právní názor soudu I. stupně, pokud jde o včasnost uplatnění nároku, není správný.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem č.j. -232 ( -232) ze dne 29. 8. 1996 vyhověl žalobě a rozhodl, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem přechází na žalobce. V odůvodnění uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by nemovitost byla nabyta za cenu nižší, než stanovil tehdy platný cenový předpis. Dále prohlásil, že nebyl prokázán ani žalobcem tvrzený rozpor s právním předpisem. Z provedeného dokazování však přesto dospěl k závěru, že došlo k protiprávnímu zvýhodnění stěžovatelů, protože ti získali velice výhodně zrekonstruovanou nemovitost s možností opravit si i související vedlejší stavby. Jinak by určitě zatížilo rodinu žalovaných, kdyby nemovitost odkoupili před rekonstrukcí. Soud I. stupně vzal rovněž v úvahu skutečnost, že manžel první stěžovatelky byl předsedou původního JZD v P. K. a členem představenstva nového JZD v O.. V řízení sice nebylo prokázáno, že manžel první stěžovatelky použil svých stranických funkcí a funkcí v zaměstnání k tomu, aby k prodeji došlo, leč výše uvedené zvýhodnění, které vyvstává až v širších souvislostech, však v tomto případě existovalo. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. -263 ze dne 29. 7. 1997 změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé tak, že uvedl správné číslo pozemku - stavební plocha a ve zbytku rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelé nabyli nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy. K dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. -286 ze dne 26. 8. 1998 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že se odvolací soud nezabýval hodnocením závěrů soudu I. stupně o protiprávním zvýhodnění nabyvatelů, a dále nesouhlasil s jeho závěry o neplatnosti kupní smlouvy. Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením č.j. -299 ze dne 16. 6. 1999 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že se soud I. stupně nezabýval dohodou uzavřenou mezi žalobce a JZD v O., podle níž byla žalobci vyplacena náhrada za nemovitosti, o které se v tomto řízení jedná.

Po dalším řízení Okresní soud ve Svitavách napadeným rozsudkem č.j. -403 ze dne 15. 2. 2001 rozhodl, že na žalobce přechází vlastnické právo k uvedeným nemovitostem. V odůvodnění se soud I. stupně podrobně zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady stanovené v § 8 odst. 1 zákona o půdě. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by nemovitosti byly nabyty za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Dále uzavřel, že nebyl v řízení prokázán ani žalobcem tvrzený rozpor s právním předpisem - totiž, že o prodeji nemovitosti rozhodlo pouze představenstvo, aniž by došlo k následnému schválení členskou schůzí družstva. Soud však dospěl k závěru, že nicméně došlo k protiprávnímu zvýhodnění stěžovatelů v tom, že družstvo prodalo majetek, který samo poměrně nákladně zhodnotilo, a to navíc za kupní cenu, která měla být splácena poměrně dlouhou dobu, a zaplacení kupní ceny nemělo v daný okamžik pro družstvo žádný větší ekonomický efekt. Nemovitosti nabylo původní družstvo v P. K. a za předsednictví manžela první stěžovatelky rozhodovalo o jejich nákladné rekonstrukci. Družstvo ještě v roce 1971 sdělilo žalobci, že nemovitosti potřebuje k plnění svých úkolů, následně pak je rozsáhle rekonstruovalo s cílem přeměnit je na bytovou jednotku pro manžele S. Podle názoru okresního soudu rodina žalovaných - s přihlédnutím ke všem v odůvodnění uvedeným okolnostem - získala velice výhodně zrekonstruovanou zemědělskou usedlost s možností opravit i související vedlejší stavby. Na celou věc je nutno se dívat v uvedených souvislostech a s přihlédnutím k tomu, že manžel první stěžovatelky byl předsedou původního družstva a členem představenstva sloučeného družstva. I když v řízení nebylo prokázáno, že by využíval svých funkcí k tomu, aby k prodeji došlo, zvýhodnění - viděno v širších souvislostech - zde existovalo. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. -436 ze dne 3. 8. 2001 změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl s odůvodněním, že se nepřiklání k závěrům soudu I. stupně o existenci protiprávního zvýhodnění stěžovatelů při nabývání předmětných nemovitostí. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. -459 ze dne 22. 8. 2002 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že "protiprávní zvýhodnění" nelze vykládat tak, že obsahuje prvek rozporu s platnými právními předpisy. Pokud by byl takový výklad používán, jednalo by se o ztotožnění se skutkovou podstatou uvedenou v § 8 odst. 1 zákona o půdě - rozpor s právními předpisy - obsahující navíc ještě podmínku zvýhodnění nabyvatele. Pak by bylo zjišťování zvýhodnění nabyvatele zbytečné. Pojem protiprávnosti při zvýhodnění nabyvatele je třeba chápat ne tak formálně, ale s ohledem na tehdejší politickou a často protiprávní situaci ve smyslu popření zásad rovnosti občanů a spravedlivého přístupu k nim včetně vycházení vstříc požadavkům tehdejších funkcionářů orgánů a organizací, jež tuto politiku prosazovaly. Podle názoru dovolacího soudu skutečnosti zjištěné v řízení dostatečně prokazují, že k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů došlo. Krajský soud v Hradci Králové pak napadeným rozsudkem č.j. -467 ze dne 13. 12. 2002 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a poukázal na závazný právní názor dovolacího soudu.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníky, k porušení jejich základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelé dovolávali ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnického práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé namítali především porušení práva na spravedlivý proces. Podstatou této námitky je jejich nesouhlas s právními závěry obecných soudů, které soudy ze zjištěného skutkového stavu vyvodily. Ústavní soud opakovaně judikuje, že samotný nesouhlas s právními závěry obecných soudů neznamená porušení práva na spravedlivý proces, pokud obecné soudy k těmto závěrům dospěly způsobem, který je v souladu s platnou právní úpravou a respektuje ústavně právní zásady vyjádřené v ústavním pořádku ČR. V předmětné věci obecné soudy provedly rozsáhlé dokazování a zjištěné důkazy zhodnotily postupem, který byl v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vyjádřena v ustanovení . Obecné soudy hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech, jejich rozhodnutí nemají povahu svévole a v učiněných skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech nelze spatřovat ani extrémní nesoulad ve smyslu ustálené soudní judikatury. Ústavní soud proto dovozuje, že se v předmětné věci jednalo toliko o aplikaci běžného práva, kterou obecné soudy provedly způsobem ústavně konformním, takže porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces nelze konstatovat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2005

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Za správnost vyhotovení:

Jitka Kučná