Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 74/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti H. H., zastoupené JUDr. Jiřím Benešem, advokátem v Praze 1, Václavské nám. 834/17, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -20 ze dne 13. 1. 2005 a proti usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. -12 ze dne 30. 11. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -20 ze dne 13. 1. 2005, jímž bylo potvrzeno (rovněž napadené) usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. -12 ze dne 30. 11. 2004 o zamítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o náhradu škody na movitých věcech. Stěžovatelka namítla, že odůvodnění napadených rozhodnutí neodpovídá skutečnosti, protože v současné době je zcela nemajetná a je plně odkázaná na starobní důchod, jehož výše se pohybuje na hranici životního minima. Tvrzení obecných soudů, že základní kapitál obchodní společnosti, jejíž byla jednatelkou, představuje částku 870.000,- Kč a že v případě ukončení činnosti bude předmětem vypořádání, se nezakládá na pravdě, protože tento kapitál byl investován do podnikání a na účtu společnosti žádné prostředky nejsou. Z rodinného domu, jehož je vlastníkem, rovněž nemá žádné užitky, neboť do jeho údržby bylo nutno investovat prostředky a navíc je tento dům předmětem exekuce. Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů, které jí nepřiznaly osvobození od soudních poplatků, jí bylo zabráněno domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu a bylo tak porušeno ustanovení d (dále jen " "). Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že v předmětné věci nemohlo dojít k nesprávné aplikaci jednoduchého práva a k porušení základních práv stěžovatelky. Dále uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Okresní soud v Táboře ve svém vyjádření rovněž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

III.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal i spis s. zn. vedený u Okresního soudu v Táboře. Ze spisu zjistil, že se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému E. M. zaplatit jí za zadržované movité věci náhradu škody v částce 2.389.330,- Kč s příslušenstvím, a současně požádala o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud v Táboře napadeným usnesením č.j. -12 ze dne 30. 11. 2004 tuto žádost zamítl. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka je jednatelkou obchodní společnosti s vkladem ve výši 348.000,- Kč. Tato skutečnost je patrná z výpisu z obchodního rejstříku a nic na tom nemění ani skutečnost, že stěžovatelka momentálně v daném oboru nepodniká. Z výpisu z katastru nemovitostí pak vyplývá, že je vlastnicí domu s přilehlou parcelou v Bechyni a dalších nemovitostí. S odkazem na ustanovení soud I. stupně uvedl, že v počátku řízení nemohl jednoznačně dospět k závěru, že žaloba je jednoznačně bezúspěšným uplatňováním práva, stejně však nemohl ani dospět k závěru, že majetkové poměry stěžovatelky jsou natolik problematické, že zaplacení soudního poplatku neumožňují.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. -20 ze dne 13. 1. 2005 usnesení soudu I. stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu I. stupně; poukázal na postavení stěžovatelky jako jednatelky obchodní společnosti se zaplaceným vkladem ve výši 348.000,- Kč a dále na její vlastnictví nemovitostí, a to nejen domu, na který je veden výkon rozhodnutí, ale ještě i jiných nemovitostí, které jsou sice rovněž zatíženy zástavním právem, leč to dosud nebylo realizováno.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak bylo výše uvedeno, nenáleží Ústavnímu soudu pozice další instance v systému obecného soudnictví a nepřísluší mu obecný přezkumný dohled nad činností soudů, za předpokladu, že tyto soudy dodržují ve své činnosti zásady spravedlivého procesu, tj. postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d.

Porušení těchto zásad však v daném případě shledáno nebylo. Článek 36 d, jehož porušení stěžovatelka namítá, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, povolaného především k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytoval ochranu právům. Toho stěžovatelka také využila, podala žalobu na náhradu škody a využila i možnosti stanovené ustanovením a při podání žaloby požádala o osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že ustanovení upravuje možnost, nikoli povinnost přiznání osvobození od soudních poplatků, existují-li k tomu důvody. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů a - s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y ČR) - v zásadě nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti takové žádosti dospěl. Ústavní soud usuzuje, že se obecné soudy dostatečně důkladně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly důvody, které stěžovatelka uplatnila v žádosti o osvobození od soudních poplatků tak, aby ve věci mohly rozhodnout. Svá rozhodnutí přitom řádně a podrobně odůvodnily a uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obecné soudy postupovaly ve shodě s příslušnými ustanoveními a Ústavní soud proto neshledal, že by v projednávaném řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků došlo k porušení y. Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti, nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

JUDr. Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu