Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 690/04

Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele Ing. P.Ch., zastoupeného advokátem JUDr. M.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 9. 2004 čj. -44, Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003 čj. -17 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 9. 2001 čj. -27, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se podáním, učiněným dne 10. 12. 2004, domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že je považuje za vydaná v rozporu s a d. Uvedl že Nejvyšší soud dle jeho názoru pochybil, když založil své rozhodnutí na tom, že "co není dovoleno je zakázáno", sám je přesvědčen o přípustnosti dovolání, které k Nejvyššímu soudu podal.

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že stěžovatel v dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003 čj. -17 brojil proti rozhodnutí, kterým jmenovaný soud potvrdil usnesení soudu I. stupně, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž lze v dalším odkázat, je vyčerpávajícím způsobem vysvětleno, proč dovolání stěžovatele nebylo možno shledat přípustným dle § 237, dle § 238, § 238a, jakož i dle § 239 obč. soudního řádu, pro uvedené pak bylo dovolání stěžovatele opodstatněně odmítnuto.

S ohledem na zjištění, že zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti proti označenému rozhodnutí Nejvyššího soudu dovolává, shledán nebyl, je odmítnutí této stížnosti v souladu s , ve znění pozdějších předpisů.

Poněvadž stěžovatelem podané dovolání, odmítnuté pro nepřípustnost, nelze považovat za využití procesního prostředku, jenž mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytoval, a den doručení rozhodnutí o něm za rozhodný pro počátek lhůty k podání předmětné ústavní stížnosti, směřující proti usnesení soudu II. a I. stupně, nelze pro běh lhůty vycházet z odst. 2 Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož ta počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm a je zachována i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí - jak již bylo konstatováno, na stěžovatelem uplatněný nepřípustný mimořádný prostředek nelze hledět jako na zákonem poskytnutý k ochraně jeho tvrzeného práva. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení Městského soudu je ze dne 30. 5. 2003, pak stížnost proti němu, stejně jako proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 9. 2001, byla podána nepochybně po lhůtě k tomu stanovené a proto odmítnuta [ , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů, účinném před 1. 4. 2004].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. července 2005