Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 27/05

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Rapid, s. r. o., IČ 41600185, se sídlem v Brně, Orlí 7, zastoupené JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2004, č. j. -78, ve spojení s unesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2003, č. j. -53, a usnesením Okresního soudu ve Svitavách, č. j. -12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel jako blanketní podání dne 14. ledna 2005, a která byla doplněna podáním datovaným dnem 26. ledna 2005 (Ústavnímu soudu doručeno dne 9. března 2005), domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Obsahem ústavní stížnosti byla především polemika s nařízením výkonu rozhodnutí a v této souvislosti se způsobem vyčíslení vykonávané částky mezi osobu stěžovatelky a její jednatele (R. Š. a S. Š.). Podle názoru stěžovatelky soudy nerespektovaly odlišnost postavení povinné osoby.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Mezi tyto podmínky náleží mj. podmínka včasnosti podání ústavní stížnosti ( zákona) a podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které k ochraně práva stěžovatele poskytuje ( zákona).

Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje v prvé řadě proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2004, č. j. -78. Tímto usnesením bylo zastaveno dovolací řízení, protože dovolatelka (stěžovatelka) nebyla zastoupena v řízení advokátem (resp. advokát, jehož plnou moc stěžovatelka předložila, se s podaným dovoláním neztotožnil) a tento nedostatek neodstranila ani po výzvě. Podmínka vyčerpání procesních prostředků není naplněna pouhým formálním podáním daného opravného prostředku. K tomu, aby byla ústavní stížnost považována za přípustnou, musí být opravný prostředek způsobilý k projednání, tzn. musí splňovat všechny náležitosti stanovené procesním předpisem (), k nimž v případě dovolání náleží mj. i povinné zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci nesplňovalo náležitosti stanovené , je zřejmé, že stěžovatelka vlastní vinou tím, že nezabezpečila řádné právní zastoupení, z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno a stěžovatelka se tak zbavila možnosti věcného přezkumu ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Takový postup nelze považovat za vyčerpání procesních prostředků. Pokud tedy ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu, posoudil ji Ústavní soud jako nepřípustnou podle ustanovení zákona.

Výše uvedené má rovněž za následek, že lhůtu k podání ústavní stížnosti je nutno počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Podle ustanovení zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2003, č. j. -53, posoudil ji Ústavní soud jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro její podání, neboť je s ohledem na podané dovolání (a výzvu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. srpna 2003 k předložení plné moci advokátem pro dovolací řízení) zcela evidentní, že předmětné usnesení bylo doručeno stěžovatelce v průběhu roku 2003. Protože uplynula zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, odmítl ji Ústavní soud podle ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. července 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj