Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 159/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, Břeclav, Náměstí TGM 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004 sp. zn. , jímž bylo ve výroku II. změněno usnesení Okresního soudu v Břeclavi čj. -60 ze dne 7. června 2004, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Okresního soudu v Břeclavi a P. V., zastoupené JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem, Břeclav, Smetanovo nábř. 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byla dne 18. března 2005 doručena ústavní stížnost stěžovatele s návrhem na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004 sp. zn. , jímž bylo ve výroku II. změněno usnesení Okresního soudu v Břeclavi čj. -60 ze dne 7. června 2004.

Stěžovatel uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. listopadu 1999 čj. -84 mu byla od 1. května 1998 stanovena vyživovací povinnost vůči jeho dceři, vedlejší účastnice, ve výši 1.200,- Kč měsíčně a dále povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 11.800,- Kč za období od 1. května 1999 do 30. listopadu 1999. K odvolání matky, vedlejší účastnice, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. září 2001, sp. zn. , změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi tak, že stěžovateli byla stanovena vyživovací povinnost od 1. května 1998 do 31. srpna 2000 ve výši 1.400,- Kč a od 1. září 2000 ve výši 5.000,- Kč a dále mu byla stanovena povinnost uhradit nedoplatek na výživném za období od 1. května 1998 do 1. září 2001 v celkové výši 59.400,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel 30. listopadu 2001 dovolání z důvodů, že nemohl řádně uplatnit svá práva. Vzhledem k trvajícímu řízení o dovolání podal 7. května 2003 Okresnímu soudu v Břeclavi návrh na snížení výživného, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001 sp. zn. .

Poté Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, čj. 1316/2003-234, dovolání stěžovatele vyhověl, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, sp. zn. , a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel z tohoto vzal dne 7. června 2004 svůj návrh na snížení výživného v celém rozsahu zpět a navrhl, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. června 2004 čj. -60 bylo řízení o snížení výživného zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení do výroku o náhradě nákladů řízení podala vedlejší účastnice odvolání. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně uložil soud stěžovateli náhradu nákladů řízení v celkové výši 35.700,- Kč (35.250,- Kč pro řízení před soudem I. stupně, 450,- Kč na nákladech odvolacího řízení).

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle y (dále jen " ") a d (dále jen " "). Podle stěžovatele odvolací soud aplikoval nesprávně Odkazuje i na nález, správně usnesení, Ústavního soudu

sp. zn.

; uplatnění tohoto ustanovení je ovládáno zásadou úspěchu ve věci doplněnou zásadou zavinění a důvodnosti podání návrhu. Zavinění, které má sankční charakter, podle stěžovatele nebylo v jeho případě dáno, neboť svým chováním nezapříčinil zpětvzetí návrhu na snížení výživného. Důvodem bylo vydání rozsudku Nejvyššího soudu, takže odpadl důvod trvání řízení o návrhu na snížení výživného.

II.

Ústavní soud po provedeném řízení shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím obecného soudu o náhradě nákladů řízení a nevyplývá z ní nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Stěžovatel se fakticky domáhá u Ústavního soudu přezkumu rozhodnutí obecného soudu týkajícího se vedlejší otázky nákladů řízení. V tomto směru Ústavní soud, v souladu se svou konstantní judikaturou (viz např. nález ze dne 29. května 1997

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 66 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) konstatuje, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu y. Přijetí konstrukce údajně ústavního rozměru věci stěžovatele by ve svém důsledku vedlo k tomu, že by se Ústavní soud fakticky stal pravidelnou přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, a to dokonce v širším rozsahu, než Nejvyšší soud v řízení o dovolání, který se bagatelními věcmi nezabývá. Ústavní soud přitom v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( y). Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y a v souladu s příslušnými procesními předpisy postupovaly. Odvolání vedlejší účastnice bylo stěžovateli doručeno, práva vyjádřit se k němu stěžovatel nevyužil. Důvody, které vedly k interpretaci relevantních ustanovení , Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného ustanovení podrobně rozvedl a nic nesvědčí tomu, že by si přitom počínal svévolně nebo že by postupoval v rozporu se zákonem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

Vojen Güttler

předseda senátu