Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 327/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky SYMNTEX (SC) s. r. o., IČ 25046322, se sídlem v Liberci-Doubí, Hodkovická 550/7, zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 2. března 2005, č. j. -110, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 7. června 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci byl změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. října 2004, č. j. -87, tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně (stěžovatelky) na přivolení k výpovědi z nájmu bytu specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku, kterou žalobkyně vypověděla nájem bytu žalovanému.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení rovnosti účastníků řízení zakotvené v d, kterého se měl dopustit odvolací soud svou interpretací dobrých mravů. Odvolací soud dle názoru stěžovatelky porušil rovnost účastníků řízení tím, že primární porušení dobrých mravů (nebydlení, neplacení nájemného) žalovaným v plném rozsahu akceptoval jako chování v souladu s právem, a následné chování stěžovatelky sankcionoval jako chování protiprávní.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), včetně podmínek ustanovení zákona. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu k ochraně práva poskytuje (srov. v ustanovení zákona výjimky z této zásady).

Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu poskytuje k ochraně jeho práva. V daném případě Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně. V poučení o opravných prostředcích výslovně uvedl, že proti ústavní stížností napadenému rozsudku je možné ve lhůtě 2 měsíců od doručení tohoto rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soud ČR. Ostatně z procesních předpisů jednoznačně vyplývá přípustnost dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu. Stěžovatelka tak měla možnost se obrátit na Nejvyšší soud ČR s podáním dovolání, který by se jejím podáním při splnění dalších podmínek musel zabývat meritorně. Protože tak neučinila, nevyčerpala stěžovatelka všechny možnosti, které jí k ochraně jejího práva poskytuje a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. června 2005

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj