Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 316/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu se sídlem Hodonín, Velkomoravská 1, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2004, čj. - 19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud").

Stěžovatel uvedl, že způsob, jakým okresní a krajský soud vyložily ustanovení , vedl k porušení jeho práva, zaručeného v , 4 a v y ČR. Obecné soudy bez dalšího kopírovaly komentářový výklad , který vůbec nerespektuje princip spravedlnosti. V praxi takový výklad podle stěžovatele znamená, že pokud dojde v případě podané žaloby na uspokojení nároků, které nejsou v době podání žaloby splatné, k uspokojení žalovaného nároku dobrovolně po splatnosti, v průběhu takto zahájeného řízení, soudy by měly v případě zastavení řízení zavázat k náhradě nákladů žalovaného.

Z označených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že žalobou podanou u okresního soudu se žalobkyně Y. P. domáhala na stěžovateli vydání věci. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2004, čj. - 19, bylo řízení zastaveno, protože žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť po podání žaloby jí stěžovatel věc vydal. Zároveň okresní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 950,-- Kč vzhledem k tomu, že žaloba, podaná důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného.

Krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , změnil usnesení soudu prvního stupně pouze tak, že náklady řízení vyčíslil ve výši 4 725,-- Kč.

Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y ČR).

Stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených základních práv spatřuje v nesprávné aplikaci . V projednávaném případě k takovému zásahu podle názoru Ústavního soudu nedošlo. V tom, že stěžovatel byl rozhodnutím okresního soudu zavázán nahradit žalobkyni náklady řízení, které bylo zahájeno na základě její žaloby, podané až poté, co byl stěžovatel marně vyzván k vydání věci, o jejímž vyloučení z exekuce rozhodl Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , skutečně nelze spatřovat žádný zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Aplikace předmětného ustanovení obecnými soudy byla v daném případě ústavně konformní.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2005

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu