Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 252/05

Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené Mgr. Robertem Holfeuerem, advokátem v Brně, Purkyňova 45, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 3. 2005, čj. -199, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a i co do ostatních formálních náležitostí ve shodě se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto podle věty první a její dovolání, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž nebylo přípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Nejvyšší soud ČR nepostupoval správně a že by jeho zrušením mohla dosáhnout toho, aby se uvedený soud v řízení o dovolání zabýval jeho hmotněprávním obsahem. Dále tvrdí, že pokud by jí nebylo umožněno pokračovat v uplatňování práv, bylo by tím porušeno její základní právo na to, aby se svých práv mohla domáhat u nezávislého a nestranného soudu.

Ústavní soud se zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou splněny všechny předpoklady jejího meritorního projednání ( , 2 ). Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem zpravidla rozumí případ, kdy rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele. Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v daném ohledu zjevně neopodstatněná, neboť nic nesvědčí (ani eventuálnímu) porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.

V ústavní stížnosti stěžovatelka Nejvyššímu soudu ČR vytýká nesprávný postup, nicméně již nespecifikuje, v čem tato nesprávnost, dle jejího názoru, spočívá. V prvé řadě je třeba uvést, že žádné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na daný mimořádný opravný prostředek neexistuje. Z tohoto důvodu lze o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, konkrétně pak práva ve smyslu ustanovení d, jehož se stěžovatelka dovolává, uvažovat, jestliže by uvedený soud nedbal "stanoveného postupu", tedy pokud by při rozhodování o dovolání stěžovatelky nerespektoval příslušná procesní ustanovení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v daném ohledu ničeho nenamítá, zabýval se Ústavní soud tím, zda dovolací soud svůj závěr o nepřípustnosti dovolání stěžovatelky řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logiky, zdůvodnil. V tomto ohledu dospěl k závěru, že Nejvyšší soud ČR se zabýval všemi ustanoveními upravujícími přípustnost dovolání ( , , a ), přičemž ve vztahu ke každému z nich vysvětlil, proč jeho aplikace na případ stěžovatelky v úvahu nepřipadá. Z hlediska ústavnosti tak Ústavní soud nemá, co by postupu Nejvyššího soudu ČR vytknul.

S ohledem na výše uvedené důvody nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2005

Jiří Mucha

předseda senátu