Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 180/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004, č. j. -114, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Napadeným usnesením bylo rozhodnuto o tom, že soudkyně Okresního soudu v Chrudimi JUDr. Jana Profousová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. . Námitky žalobce (stěžovatele) ohledně vyloučení soudkyně se týkaly skutečnosti, že tato soudkyně měla porušit právo ČR i právo EU tím, že žalobce vyzvala k doplnění tvrzení a předložení důkazů pro případ vydržení vlastnického práva státem, popř. žalovaným. V tomto spatřoval porušení zákazu o poučování soudu hmotným právem a tím i porušení ústavní zásady rovnosti účastníků. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích vyhodnotil výzvu soudkyně jako výraz postupu soudu v řízení o projednávané věci, vycházející z povinnosti soudu vypořádat se s tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Krajský soud poukázal přitom na zásadu předvídatelnosti rozhodnutí, která se podává z ustanovení (dále jen " "), a která jisté předestření právního názoru soudu účastníkům nevylučuje. S ohledem na tyto skutečnosti neshledal Krajský soud, že by byly dány důvodné pochybnosti o podjatosti soudkyně, které jsou stanoveny v ustanovení

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v d (dále jen " "), kterého se měl dopustit Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích tím, že na základě napadeného usnesení by o věci měla dále rozhodovat soudkyně JUDr. Profousová, ačkoliv u ní existovaly pochybnosti o její nepodjatosti, tedy měla by rozhodovat soudkyně, která není nezávislá a nestranná. Stěžovatel spatřoval jako důvod pochybností o nepodjatosti soudkyně okolnost, že výzva soudu formou usnesení s odkazem na ustanovení , která naznačuje možnost posouzení věci podle vydržení vlastnického práva, znamená porušení zákonnosti ale i ústavnosti, neboť otázka vydržení je otázkou hmotněprávní. Stěžovatel zdůraznil, že jestliže má soud za to, že by přicházelo v úvahu při rozhodování sporu posoudit věc i z hlediska vydržení vlastnického práva, neměl tuto úvahu sdělovat účastníkům do doby, než by se některá ze stran vydržení dovolávala.Vzhledem k tomu, že v dané věci se vydržení práva nebude domáhat žalobce, ale prospěch by z něj mohl mít pouze žalovaný, je nutno předestření možné námitky vydržení posuzovat jako nápovědu soudu žalovanému o možném způsobu obrany. Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, podle něhož je soudce vyloučen nikoliv pro svou skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho podjatosti. Z uvedených důvodů stěžovatel namítal rovněž porušení práva na zákonného soudce ( ) a porušení rovnosti účastníků řízení ( y).

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem.

Úvodem poukazuje Ústavní soud na skutečnost, že obsahově podobná stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005,

sp. zn.

, jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Ani v tomto případě nemá Ústavní soud důvod se odchýlit od závěrů obsažených v citovaném usnesení. Stěžovateli lze samozřejmě přisvědčit, že soudce má za úkol účastníka řízení poučovat především o procesních právech a povinnostech a je mu zapovězeno poučovat o hmotném právu. Nicméně je třeba vycházet z toho, že i do poučení procesní povahy ve smyslu ustanovení , tedy do poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní se promítá hmotné právo, které je východiskem pro procesní poučení. Soudce účastníku nemusí vysvětlovat o jaké hmotněprávní posouzení jde, ale poučuje jej tehdy, jestliže z hmotněprávního posouzení vyplývá potřeba doplnit rozhodná tvrzení. Zásadou, na níž stojí procesní předpisy a na niž správně poukázal i Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, je zásada předvídatelnosti rozhodnutí, která nevylučuje jisté předestřední právního názoru soudu účastníkům řízení. Předvídatelné může být pouze takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu při jednání a dokazování. Navíc otázku poučení nelze jednoznačně podřadit k poučení o hmotném právu, neboť soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. Ale i pokud bychom přijali závěr o tom, že se jedná o poučení o hmotném právu, nebylo by takové poučení důvodem pro podjatosti soudce. Lze uzavřít, že pokud je předmětem přezkumu v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu, vydané v průběhu zatím pravomocně neskončeného meritorního řízení nacházejícího se ve stadiu před nalézacím soudem, je nutno říci, že toto je řádně odůvodněno, z mezí ústavnosti nevybočuje a na racionální argumentaci v něm předloženou postačí odkázat. Z uvedeného vyplývá, že ani z hlediska objektivního testu, jak jej stěžovatel zdůraznil s poukazem na citovanou judikaturu, nebylo možno jeho námitkám přisvědčit, resp. vzít je s ohledem na konkrétní výše popsanou skutkovou a právní situaci se současným přihlédnutím k procesní pozici krajského soudu za relevantní.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. června 2005

JUDr. Jiří Nykodým

předseda senátu