Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 123/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky D.A.S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. A. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2002, č.j. -45, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. město Prahu, č.j. FŘ-8731/13/00 ze dne 2.11.2000, a proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 18.10.1999, č. j. 261395/99/005511/7002, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3.3.2003 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť dle jejího názoru bylo postupem obou finančních orgánů porušeno ústavně zaručené právo na zákonný postup orgánů státní moci podle y a d. Stěžovatelka uvádí, že zmíněná ústavně zakotvená povinnost státních orgánů postupovat jen způsoby, které stanoví zákon, je v zákoně č. , o správě daní a poplatků, promítnuta v ustanovení , podle něhož při správě daní jednají správci daně v daňovém řízení v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy. Odvolací orgán pak dle tvrzení stěžovatelky nepostupoval tak, jak mu to , o správě daní a poplatků, ukládá, ale postupoval v rozporu se zákonem, přičemž zjevně stranil správci daně, a tím porušil d. Porušení kogentních norem , o správě daní a poplatků, ze strany finančních orgánů má dle stěžovatelky za následek porušení jejího základního práva zaručeného v a 2d. Dle stěžovatelky bylo toto základní právo porušeno i Městským soudem v Praze, který neposkytl právům stěžovatelky soudní ochranu a nezjednal nápravu. Stěžovatelka má za to, že postupem Městského soudu v Praze byl porušen i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Přípustnost ústavní stížnosti je vázána též na dodržení lhůty k jejímu podání. Při zkoumání splnění této podmínky bylo pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti relevantní zjištění, zda předmětná ústavní stížnost byla podána ve lhůtě dle , a to ve znění účinném ke dni podání ústavní stížnosti. Dle tohoto ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů, přičemž lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zákonná lhůta 60 dnů je lhůtou procesněprávní a její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit, neboť se jedná o lhůtu kogentní.

Ze spisu Městského soudu v Praze, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2002, č.j. -45, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nabyl právní moci dne 31.12.2002, stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že jí byl napadený rozsudek doručen dne 31.12.2002.

V souladu s tehdejší právní úpravou počala tedy šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovatelce běžet dne 31.12.2002 a skončila dne 28.2.2003. S ohledem na skutečnost, že z obálky, ve které byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu doručena, jednoznačně nevyplývalo, kdy byla ústavní stížnost předána k poštovní přepravě, učinil Ústavní soud v tomto smyslu dotaz na Českou poštu s. p. Šetřením u České pošty s.p. bylo zjištěno, že stěžovatelka předala ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 1.3.2003 v 00.12 hod, je tedy zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem.

Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako opožděný návrh dle znění ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 6. 2005

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj