Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 794/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J.D., zastoupeného advokátem JUDr. M.J., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29.9.2004, čj. -61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a společnosti P., zastoupené advokátem JUDr. P.S., t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), a to ve výroku II. a ve výroku III. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení tvrdí, že uvedeným rozsudkem v bodu II. A III. byla porušena základní ustanovení zakotvená v a d (dále jen " ") o rovnosti účastníků řízení, a v y o nezávislosti a nestrannosti soudu, dále pak základní ustanovení zakotvená v a a y ČR (dále jen " "), jako i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to nesprávnou aplikací jednoduchého práva. V další části návrh stěžovatel podrobně popsal svoje námitky proti nároku uplatněnému vedlejším účastníkem, který měl vzniknout v důsledku nezaplacení částky 479,80 Kč za odběr zemního plynu. Stěžovatel tuto částku uhradil, aniž by obdržel řádné vyúčtování. Neztotožňuje se se závěrem obvodního soudu, že se dostal do prodlení s úhradou žalované částky, a že podání žaloby bylo důvodné. S ohledem na to nesouhlasí s výroky soudu, kterými mu byla uložena povinnost uhradit úroky z prodlení a náklady řízení.

Podle je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.

Obvodní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby ji Ústavní soud odmítl. V té souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž soud dal najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena. K věci dále uvedl, že v průběhu řízení věnoval dostatečnou pozornost zjišťování skutkového stavu, provedl regulérním způsobem dokazování a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil svůj právní pohled na věc. V následující části se podrobně věnoval jednotlivým námitkám stěžovatele, konkrétně ohledně řádného doručení faktury (vyúčtování), výše účtované částky i případného započtení.

Podle názoru vedlejšího účastníka nedošlo v předmětné věci postupem soudu k žádnému porušení základních lidských práv a svobod. Zejména podotkl, že stěžovatel neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní břemeno a za takové situace, kdy mu nebylo přiznáno právo na odvolání proti napadenému rozhodnutí, domáhal se nápravy věci, zejména její skutkové stránky, cestou ústavní stížnosti. Zejména, když stěžovatel ani v ústavní stížnosti neoznačil a nenavrhl důkazy, jimiž má v úmyslu svá tvrzení prokázat a z nichž by měl Ústavní soud při rozhodování vycházet. Dále upozornil, že z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, jakými zásahy, resp. vadami z oblasti skutkového zjištění, které stěžovatel uvádí, byla dotčena jednotlivá základní práva a svobody stěžovatele. Z těchto důvodů vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud stížnost zcela zamítl.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 479,80 Kč s příslušenstvím. O žalobě rozhodl obvodní soud rozsudkem pro zmeškání, tento rozsudek byl usnesením Městského soudu ze dne 20.2.2004, čj. -40, zrušen. Po úhradě žalované částky vzal vedlejší účastník částečně žalobu zpět a obvodní soud napadeným rozsudkem ohledně ní řízení zastavil a současně stěžovateli uložil povinnost zaplatit příslušenství, tj. úrok z prodlení a náklady řízení.

Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelův návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Nutno zdůraznit, že částka uplatněná vedlejším účastníkem vůči stěžovateli v řízení před obvodním soudem je částkou bagatelní, což zákonodárce uznal za důvod nepřípustnosti dovolání (srov. § 202 odst. 2 obč. soudního řádu). Jestliže obč. soudní řád vylučuje soudní přezkum u bagatelních věcí, bylo by absurdní připustit, aby se takovéto bagatelní záležitosti posouvaly do roviny soudnictví ústavního. Ústavní stížnost v takové věci je (s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu) v podstatě vyloučena. Ústavní soud neshledal opodstatněnými ani další námitky stěžovatele, které by mohly znamenat naznačenou výjimku. Formulované námitky jsou toliko námitkami skutkové povahy, zčásti uplatňovanými, bez navržení adekvátních důkazů.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2005

JUDr. Ivana Janů v.r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu