Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 161/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Ch., zastoupené JUDr. Janem Žižlavským, advokátem v Brně, Dvořákova 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 22. února 2005 napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003 (-160) a tvrdila, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v a d (dále jen "").

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003 (-160) byl změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. září 2000 (-104) tak, že se zamítá žaloba stěžovatelky (žalobkyně v řízení před obecnými soudy), aby byli žalovaní (R. R. a B. R.) povinni vyklidit pozemek parc. č. 1329/35 v k. ú. Hustopeče u Brna a vyklizený stěžovatelce předat. Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí uvedl, že proti jeho rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 18. listopadu 2003.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen, podala stěžovatelka ústavní stížnost a rovněž tak dovolání. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2004 (

) z důvodu předčasnosti jejího podání pro nepřípustnost odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní soud poukázal v dané věci na to, že v případě souběhu mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti je ústavní stížnost přípustná až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání) - viz stanovisko pléna Ústavního soudu č.

Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2004 (-184) odmítnuto z důvodu jeho opožděnosti [, , ve znění účinném před novelou provedenou (dále jen )]. Nejvyšší soud ČR uvedl, že podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 , dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci odvolací soud svoje rozhodnutí vydal po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů a Nejvyšší soud ČR proto o dovolání rozhodl podle účinného před novelou provedenou Podle může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 18. listopadu 2003. Ve smyslu byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pátek 19. prosince 2003. Pokud stěžovatelka dovolání předložila poště k přepravě 12. ledna 2004, bylo podáno opožděně.

Za tohoto stavu, jak byl shrnut, je zřejmé, že ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen, je nepřípustná, a rovněž tak je zřejmé, že byla podána opožděně.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v dané věci podáno stěžovatelkou opožděně, a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu podle - je zřejmé, že stěžovatelka vlastní vinou (opožděně podaným dovoláním) se zbavila možnosti věcného přezkumu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen, dovolacím soudem, když dovolání v dané věci bylo podle ex lege přípustné.

Uvedené má rovněž za následek, že lhůtu k podání ústavní stížnosti je nutno počítat ode dne doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelce. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z ústavní stížnosti a z příloh k ní připojených je zřejmé, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 18. listopadu 2003, v ten den byl stěžovatelce nejpozději doručen; ústavní stížnost pak byla podána osobně na podatelnu Ústavního soudu dne 22. března 2005, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání ( ) zjevně opožděně.

Ústavní soud se rovněž zabýval tím, zda nemohlo dojít k odmítnutí spravedlnosti z jeho strany vzhledem k tomu, že usnesením Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2004 (

) byla odmítnuta předchozí ústavní stížnost stěžovatelky. Podle usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta jako nepřípustná z důvodu souběhu podání ústavní stížnosti a dovolání, přesto je však zřejmé, že již v této fázi byla ústavní stížnost nepřípustná i proto, že dovolání bylo ex lege přípustné (šlo o tzv. nárokové dovolání). To, že stěžovatelka řádně nepodala tento procesní prostředek (dovolání), který byl v její dispozici, mělo za následek, že ústavní stížnost bylo nutné posoudit i v této věci jako nepřípustnou a opožděně podanou. K odmítnutí spravedlnosti ze strany Ústavního soudu proto nedošlo, neboť stěžovatelka nevyčerpala řádně všechny prostředky, které měla ze zákona k dispozici.

Z takto uvedených důvodů proto soudce zpravodaj ústavní stížnost proti vpředu označenému rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl [, e) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2005

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu