Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 315/05

Ústavní soud rozhodl dne 9. 6. 2005 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, o ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 6. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal, aby bylo v Novém Jičíně (dále jen " ") uloženo nepokračovat v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí vedeném pod sp. zn. , a aby byl tento soud zavázán činit procesní úkony k vyřízení věci. Stěžovatel se domníval, že svou nečinností neoprávněně zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ( d).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že dne 9. 8. 2000 podal u okresního soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Tento úkon učinil za situace, kdy již bylo proti povinnému, Ing. J. V., řízení o výkon rozhodnutí zahájeno jiným oprávněným, a to společností Glaverbel Fenestra a.s.

o návrhu stěžovatele rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2000, č. j. -8, v němž konstatoval, že návrh stěžovatele považuje za přihlášku, resp. přistoupení, k již probíhajícímu řízení o výkon rozhodnutí vedeném pod sp. zn. . Usnesením ze dne 23. 7. 2002, č. j. -124, poté rozhodl, že se řízení o výkon rozhodnutí zastavuje, neboť povinný uhradil společnosti Glaverbel Fenestra a.s. vymáhanou částku, a to včetně nákladů exekučního i nalézacího řízení. Jelikož stěžovatel nebyl v rozhodnutí o zastavení řízení uveden jako účastník, dotázal se okresního soudu, jak bude rozhodnuto o jeho návrhu na výkon rozhodnutí. stěžovateli sdělil, že řízení je zastaveno i ve vztahu k jeho osobě. Stěžovatel následně napadl rozhodnutí o zastavení řízení odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") tak, že jej svým usnesením ze dne 31. 10. 2003, č. j. -142, odmítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. 572/99, když usnesení okresního soudu ze dne 27. 9. 2000, č. j. -8, nenabylo právní moci, neboť nebylo doručeno povinnému. Krajský soud rovněž označil usnesení okresního soudu ze dne 27. 9. 2000, č. j. -8, za evidentně vadné, když k přistoupení dalšího oprávněného do řízení může dojít pouze tehdy, byl-li návrh podán do právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, což se v tomto případě nestalo.

Stěžovatel právní názor odvolacího soudu akceptoval, nicméně zůstával nadále nečinný. Stěžovatel tedy podal stížnost na průtahy v řízení, jež byla vyřízena dopisem ze dne 22. 4. 2005. V něm bylo stěžovateli sděleno, že svým návrhem nezahájil samostatné řízení, nýbrž pouze přistoupil k řízení již probíhajícímu, proto se rozhodnutí o zastavení řízení vztahuje i na něj. dále uvedl, že se v tomto případě jedná o otázku právního výkladu postupu soudu při vyřizování věci, jíž za situace, kdy příslušný soudce na svých závěrech trvá, nelze považovat za průtahy.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že jeho stížnost na průtahy nebyla řádně vyřízena, když se místopředsedkyně okresního soudu měla vypořádat s otázkou, zda byl soud povinen procesní úkon učinit, a nikoliv pouze odkázat na právní názor soudce, jemuž příslušná věc napadla. Stěžovatel rovněž upozornil na skutečnost, že , , ve znění pozdějších předpisů, nezná způsob ukončení řízení rozhodnutím, v němž by nebyl účastník řízení uveden a přesto by vůči němu bylo řízení účinně skončeno. Existuje tedy objektivní rozpor mezi tím, co uvedl ve svém rozhodnutí a tím, co konstatovala jeho místopředsedkyně při vyřizování stížnosti na průtahy v řízení.

Stěžovatel svou argumentaci uzavřel tvrzením, že byl-li názor okresního soudu správný a stěžovatel byl účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. , pak měl být takto označen i v usnesení, jímž bylo řízení zastaveno. Jestliže se stěžovatel účastníkem řízení nestal, pak měl povinnost rozhodnout o jeho návrhu ze dne 9. 8. 2000, vedeného pod sp. zn. .

Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil nepokračovat v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí vedeném pod sp. zn. , a aby mu nařídil konat v této věci procesní úkony.

II.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Stěžovatel se domáhá ochrany před nečinností okresního soudu a dovozuje, že tato nečinnost je v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces ve smyslu d.

S účinností od 1. 7. 2004 byl do právního řádu zaveden institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ( , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Zařazením tohoto institutu poskytl zákonodárce účastníkům řízení efektivní procesní prostředek k ochraně jejich práv, Ústavní soud tedy s ohledem na zásadu subsidiarity trvá na jeho vyčerpání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2004,

sp. zn.

, dosud nepublikován, dostupný na www.judikatura.cz). Tento procesní postup není na újmu práv stěžovatele, neboť nebude-li obecnými soudy jeho návrhu vyhověno, je oprávněn k podání nové ústavní stížnosti, v níž může reagovat i na skutečnosti uvedené obecnými soudy v rozhodnutí vydaném na základě řízení dle

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. 6. 2005

Michaela Židlická

soudce zpravodaj