Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 193/05

Ústavní soud rozhodl dne 24. května 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele E. V., zastoupeného JUDr. Čestmírem Fischerem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 3d/519, 703 00 Ostrava-Vítkovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2004 č. j. -58, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004 č. j. -37 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2003 č. j. -20, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

S poukazem na blíže rozvedené výhrady, co do tvrzení uvedených v naraci návrhu upínající se toliko k rozsudkům a postupu soudů nalézacího a odvolacího, stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, a to aniž by jakkoliv označil ústavně zaručená základní práva, jejichž ochrany se domáhá. Z kontextu obsahu odůvodnění návrhu podává se přijatelný závěr, dle něhož jeho výtky lze podřadit pod kautely zaručené právem na spravedlivý proces, zakotvené v a násl. d. Stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z telefonického dotazu učiněného u Městského soudu v Praze, resp. z fotokopie dodejky Ústavnímu soudu následně k jeho žádosti zaslané, vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2004 č. j. -58, jímž došlo k odmítnutí dovolání směřujícího do ústavní stížností rovněž napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004 č. j. -37, bylo právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Čestmíru Fischerovi doručeno dne 6. ledna 2005.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ve smyslu cit. zák. ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů, tato lhůta začala vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovateli plynout dnem 7. ledna 2005, tj. tento byl jejím prvním dnem. Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dle relevantního údaje plynoucího z otisku razítka pošty na obálce obsahující jeho podání dne 7. dubna 2005, nezbývá než konstatovat, že byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty; což, jak pro úplnost se dodává, tím spíše platí i v rozsahu napadajícím rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu. Dovolání ve věci stěžovatele bylo totiž odmítnuto zcela ve shodě se směrnicí uvedenou v , neboť jím byl napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodoval ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 15.195,- Kč. Z řečeného plyne, že nepřípustnost mimořádného opravného prostředku byla založena ex lege a od doručení označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze tak začala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti do tohoto (a jemu předcházejícího) rozhodnutí.

Uvedená lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2005