Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 277/05

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2005 v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Jana Musila, o ústavní stížnosti K. Š., zastoupené JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem, Advokátní kancelář Mikovcova 7, Praha, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i z hlediska ostatních podmínek stanovených , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen " ") nevykazovala žádných závad, domáhala se stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

V obsáhlé, avšak z hlediska ústavněprávní argumentace chudě odůvodněné ústavní stížnosti dovozovala stěžovatelka, že soudy obou stupňů v rozporu s jejím právem ústavně zakotveným d a y dopustily se při hodnocení důkazů selektivní libovůle.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatelka sice v závěru podaného návrhu cituje z všeobecně dostupné judikatury Ústavního soudu, jenž vskutku stabilně vyslovuje, že mu nepřísluší zasahovat do rozhodování obecných soudů, pakliže tyto v řízení před nimi probíhajícími nevykročily z ústavních kautel, avšak mylně dovozuje, že právě takovými vadami trestní řízení proti ní vedené trpělo.

Z ústavní stížnosti samotné a z připojených kopií rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , ze dne 15. 11. 2004 a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 11. 1. 2005 jednoznačně vyplývá, že se stěžovatelce spravedlivého procesu dostalo.

Ježto stěžovatelka především vytýká soudům pochybení při prováděném dokazování, považuje Ústavní soud za vhodné v této souvislosti odkázat např. na nález

sp. zn.

(publ. in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, str. 377), jakož i na rozhodnutí v tomto nálezu citovaná. Vady důkazního řízení lze podle judikatury Ústavního soudu rozčlenit do situací, v nichž došlo k opomenutí navržených důkazů, a to aniž by soud zamítající provedení takových důkazů adekvátně odůvodnil, proč důkaz neprovedl, případně o situace, v nichž provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny při ustálení skutkového základu tj., že je soud neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, byť je provedl. Druhou protiústavní vadou důkazního řízení jsou případy, kdy důkaz je získán procesně nepřípustným způsobem a vzdor tomu není vyloučen z důkazního hodnocení. Konečně třetí možností vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění stojí v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, jsou tudíž hodnoceny bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu, přičemž exces v tomto směru musí být extrémní.

Je zjevné, že stěžovatelka vytýká obecným soudům především třetí případ vadného důkazního řízení.

Ústavní soud však neshledal žádná z pochybení, jež by mohla přivodit kasaci stěžovaných rozhodnutí.

Z nich je naopak zjevné, že soudy poskytly stěžovatelce plnou možnost, aby využila všech prostředků své obhajoby. Nalézací soud věnoval důkaznímu řízení náležitou pozornost, svůj rozsudek zevrubně a přesvědčivě odůvodnil a s obhajobou stěžovatelky se vypořádal. Ani odvolacímu soudu nelze stran jeho činnosti v dané věci vytknout ničeho.

Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou stěžovatelky se závěry, k nimž ústavně souladným způsobem soudy obou stupňů dospěly, takže z vyložených důvodů nezbylo než tuto jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2005

Miloslav Výborný, v.r.

předseda senátu