Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 431/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. J. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2002 č. j. -695, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. prosince 1999 č. j. -601, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako účastníků řízení, a JUDr. N. J., jako vedlejší účastnice řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2004, napadá stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2002 č. j. -695, kterým byl částečně změněn a částečně potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 1999 č. j. -601 (jímž bylo rozhodováno o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stěžovatele a vedlejší účastnice - v dřívějším řízení žalobkyně) a dále rozhodnuto, že návrhu stěžovatele (v dřívějším řízení žalovaného) na připuštění dovolání se nevyhovuje. V poučení odvolací soud uvedl, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání pouze tehdy, pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Dovolání bylo podle tohoto poučení možné podat u soudu prvního stupně ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Stěžovatel ke skutkové stránce věci uvádí, že v roce 1982 podala vedlejší účastnice návrh na vypořádání v roce 1981 zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Ve sporu bylo rozhodováno opakovaně poté, co Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 30. 4. 1991 č. j. -383 zrušil předcházející rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení.

Napadeným rozsudkům stěžovatel vytýká, že řízením, které jim předcházelo, byla porušena základní práva a svobody ve smyslu , a d.

V předmětné věci podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004 č. j. -734 odmítnuto. Předmětné usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 6. 5. 2004, z čehož stěžovatel dovozuje zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti, a to "s ohledem na znění , ve znění novely č. ".

Ústavní soud, předtím, než se začne zabývat meritem ústavní stížnosti, zkoumá, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Jedním z těchto předpokladů je také zkoumání, zda stěžovatel podal návrh včas.

Jak je tedy zřejmé, stěžovatel odvozuje počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004 č. j. -734, kterým bylo dovolání stěžovatele proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2002 č. j. -695 odmítnuto.

Podle ustanovení je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení lze však ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení odmítavého rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku pouze tehdy, pokud byl mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Tak tomu však v dané věci není.

Jak vyplývá z usnesení dovolacího soudu ze dne 24. 3. 2004 č. j. -734, stěžovatel podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2002 č. j. -695 v zákonné lhůtě. Přípustnost podaného mimořádného opravného prostředku dovozoval stěžovatel z ustanovení (dále jen " "), ve znění účinném od 1. 1. 2001, s odvoláním na důvody uvedené v ustanovení , b) , tedy nikoli proto, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu.

Dovolací soud ve svém rozhodnutí nejprve konstatoval, že v řízení postupoval a dovolání posuzoval podle příslušných ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000, a dospěl k závěru, že dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu není v této věci přípustné jak z hledisek ustanovení , , tak ani z hledisek podle ustanovení , a proto je odmítl jako nepřípustné. Nejednalo se tedy o rozhodnutí dovolacího soudu, kdy by přípustnost dovolání závisela na jeho uvážení.

Z tohoto důvodu pak nelze běh lhůty k podání ústavní stížnosti odvíjet ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu, jak to činí stěžovatel, ale ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu.

S ohledem na časovou prodlevu, která uplynula od doby doručení rozsudku odvolacího soudu stěžovateli a doručení návrhu Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2004 nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání , a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2005

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj