Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 284/05

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. května 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. L., zastoupeného JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Bílkova 4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 54,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že kasační soud svým postupem zasáhl do jeho základních práv a svobod garantovaných , , d (dále jen " "), , a y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše citovaným usnesením odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2004, č. j. - 33, z důvodů opožděnosti [ ].

Stěžovatel ústavní stížností napadá v záhlaví citované usnesení, které pokládá za vadné z důvodu nesprávné interpretace kasačním soudem. Je toho názoru, že kasační soud neoprávněně zkrátil zákonnou lhůtu o jeden den výkladem, který je v rozporu nejen s duchem ale i s literou zákona. Dále stěžovatel uvádí, že použitím takového chybného a restriktivního výkladu ustanovení mu kasační soud zabránil domáhat se stanoveným postupem svého práva ( y), aby záležitost byla spravedlivě projednána ( Úmluvy) zákonem stanoveným způsobem ( a y ČR) a nutí ho činit, co mu zákon neukládá ( y a y) a naopak mu ukládá povinnosti, které zákon nestanoví ( y). Proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem výše citované usnesení zrušil.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ ].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( věta první před středníkem ). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu y ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele.

Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti usnesení kasačního soudu, které bylo odmítnuto pro jeho opožděnost. Jak uvedl kasační soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatel převzal rozsudek krajského soudu, který posléze napadl kasační stížností, v pátek dne 17. 9. 2004. Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy stěžovateli v souladu s uplynula v pátek 1. 10. 2004. Podal-li stěžovatel kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 4. 10. 2004, je zjevné, že lhůta nebyla dle zachována.

Za této situace shledal Ústavní soud podanou ústavní stížnost nepřípustnou. ( ) stanoví jako podmínku přípustnosti podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků vedoucích k ochraně práva stěžovatele. Vyčerpáním takových prostředků se rozumí jejich řádné uplatnění v zákonem předvídaných lhůtách. Pokud stěžovatel podal kasační stížnost opožděně, zmeškal tak svým vlastním přičiněním lhůtu k podání takového prostředku, jímž by se mohl domáhat ochrany svých práv. Takové neefektivní vyčerpání opravného prostředku je de facto do důsledku totožné s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje, a proto Ústavní soud při respektování principu subsidiarity ústavní stížnosti nemohl než takové podání odmítnout.

Na výše uvedenou argumentaci nemůže mít vliv ani skutečnost, že stěžovatel se v ústavní stížnosti snaží namítat právě nesprávný postup kasačního soudu při interpretaci ustanovení Ústavní soud k tomu dodává, že ustanovení o lhůtách v se neodchyluje od obvyklé úpravy v jiných procesních předpisech a kasační soud v daném případě postupoval zcela dle zákonné dikce a v souladu se svojí judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. , in: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 7, roč. 2004, str. 597 nebo usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. , in: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 1, roč. 2004, str. 29).

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení st. 1 písm.e) jako nepřípustnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj