Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 423/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. května 2005 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. K. S., zastoupeného JUDr. M. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 1995 sp. zn. a usnesení ze dne 17. 4. 2003 sp. zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. , a ze dne 14. 4. 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v d, jakož i v y. Uvedl, že řízení ve věci sp. zn. proběhlo u Obvodní soudu pro Prahu 9 bez jeho účasti, opatrovník, který mu byl ustanoven, odvolání proti rozsudku nepodal, neuplatnil ani námitku promlčení uplatněného nároku, jako opatrovník tak nehájil řádně jeho zájmy, rozsudek tak nabyl právní moci, o čemž se dozvěděl až poté, co se stal předmětem výkonu rozhodnutí nařízeného týmž soudem dne 19. 10. 2001 pod sp. zn. . Proti nařízení výkonu rozhodnutí podal odvolání, kterému vyhověno nebylo, soud II. stupně usnesením ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Pro své přesvědčení, že ve věci sp. zn. soud nepostupoval řádně při doručování listin a ustanovený opatrovník neplnil své povinnosti v zájmu žalovaného, podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a v souvislosti s povinným zastoupením požádal také o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Jeho žádosti nebylo soudem I. stupně vyhověno, Městský soud v Praze dne 14. 4. 2004 usnesením sp. zn. , zamítavé rozhodnutí, ve znění opravných usnesení, potvrdil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004 sp. zn. , zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce dle § 30 obč. soudního řádu, opodstatněně shledal rozhodnutí správným, opírajícím se o řádně zjištěné osobní, majetkové a výdělkové poměry stěžovatele a zhodnocené jako poměry, které by neodůvodňovaly přiznání osvobození od placení soudních poplatků stěžovateli (§ 138 obč. soudního řádu) a tedy ani postup dle § 30 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004 shledán zjevně neopodstatněným, a proto v tomto rozsahu dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Pokud jde o stížnost napadající rozsudek soudu I. stupně ze dne 22. 11. 1995 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. , je třeba konstatovat, že ve věci sp. zn. ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a je tedy stížností nepřípustnou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002 pak stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, když dle , ve znění před účinností Sdělení Ústavního soudu, uveřejněného pod č. 32/2003 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002 podal stěžovatel dovolání. V souladu s uvedeným byla ústavní stížnost proti označeným rozhodnutím odmítnuta [ a f), , ve znění jak výše citováno].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2005