Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 82/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, AK Cihlářova 4, 571 01 Moravská Třebová, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 3. 1997 č. j. -19, a proti "navazujícím výkonům rozhodnutí", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu ve Svitavách a "na něj navazující výkony rozhodnutí".

Stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem mu byla uložena povinnost zaplatit firmě Zepter International, s.r.o., kupní cenu za zakoupené nádobí ve výši 24.104,- Kč s příslušenstvím. Soud nebral ohled na jeho námitky, že od smlouvy odstoupil, a protože jej poučil, že ani případné odvolání nebude mít úspěch, stěžovatel odvolání nepodal. V následném vykonávacím řízení realizovaném prodejem osobního automobilu došlo k částečnému uspokojení pohledávky oprávněného a toto řízení bylo roku 2000 usnesením Okresního soudu ve Svitavách, č. j. -30, zastaveno. Stěžovatel dodává, že v době rozhodování jeho věci zastával Nejvyšší soud stanovisko podporující nárok žalobce a teprve později jej změnil a přiznal kupujícímu právo odstoupit od smlouvy, což však nebylo stěžovateli jednáním nalézacího soudu umožněno. Na návrh oprávněného Okresní soud ve Svitavách dne 8. 11. 2004 usnesením č. j. -9 opět nařídil výkon rozhodnutí; stěžovatel se proti němu odvolal. Na závěr stěžovatel doplňuje, že žije sám v nájemním bytě a nemá žádné hodnotné vybavení domácnosti. Vzhledem k nedávné operaci srdce nelze předpokládat, že by si mohl přilepšit ke starobnímu důchodu a požadovanou částku uhradit, tím spíše, že stěžovatel zboží nechce a trvá na odstoupení od uzavřené kupní smlouvy.

Ústavní soud zvážil výše uváděné skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že jedním z atributů ústavní stížnosti je její subsidiarita znamenající, že ústavní stížnost je přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [srov. , o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "")]. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti. Veškeré námitky ohledně údajného odstoupení od smlouvy měl stěžovatel uplatnit nejprve pomocí opravných prostředků dostupných v systému obecného soudnictví, tedy v odvolání (případně v dovolání), které však nepodal, čímž nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; taková situace Ústavnímu soudu nedovoluje meritorní přezkum jeho návrhu, který je navíc ve vztahu k stěžovanému rozsudku nalézacího soudu i návrhem opožděným ( ).

Neutěšená zdravotní a finanční situace stěžovatele není důvodem pro zastavení exekučního řízení; jistý ohled na situaci povinného bere toliko ustanovení stanovící možnost odložení provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný přechodně bez vlastní viny nachází v postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něj zvláště nepříznivé následky, a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Jakmile však taková situace pomine, exekuční řízení pokračuje, neboť jeho účelem je úplné uspokojení pravomocně přiznaných majetkových nároků oprávněného, přičemž úsilí oprávněného o naplnění takových nároků není z povahy věci omezeno stanovením určité lhůty pro podání návrhu na výkon rozhodnutí (po uplynutí desetileté promlčecí lhůty se však nárok výrazně oslabuje) či nemožností jeho opětovného podání, je-li zjištěn další majetek povinného.

Ústavnímu soudu není známo, zda právní zástupce dostál své zákonné i etické povinnosti poučit klienta o pravděpodobnosti úspěchu v jeho věci; neučinil-li tak, zásadní měrou přispěl k tomu, že stěžovatel, dle svého tvrzení v nepříznivé finanční situaci, zcela neúčelně vynaložil - vzhledem ke kvalitě advokátem vypracované ústavní stížnosti, jakož i její zjevné nepřípustnosti - náklady na řízení před Ústavním soudem. Kromě skutečnosti, že ústavní stížnost není přípustná k projednání před Ústavním soudem, je třeba upozornit na další její zásadní nedostatek. Smyslem ústavní stížnosti je dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí vydaného v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, nebo eliminace jiného zásahu orgánu veřejné moci, a to tvrzením, že takovým rozhodnutím či postupem byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [ ]; jiný důvod pro zásah Ústavního soudu neexistuje. Stěžovatel však porušení svých ústavně chráněných práv vůbec nenamítá, pouze setrvává na stanovisku, že od kupní smlouvy platně odstoupil. Pokud jde o petit ústavní stížnosti (to, čeho se stěžovatel domáhá), je nutno žádat zrušení konkrétně označených pravomocných rozhodnutí vydaných ve vykonávacím řízení (což v daném případě splněno nebylo), samozřejmě za předpokladu, že stěžovatel již vyčerpal všechny opravné prostředky, a přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Také plná moc vykazuje vady, neboť byla udělena toliko k podání ústavní stížnosti a nikoli k zastupování před Ústavním soudem v plném rozsahu, jak požaduje . Podaná ústavní stížnost je rovněž neúplná co do označení účastníků a vedlejších účastníků řízení. Ústavní soud stěžovatele k odstranění vytknutých vad nevyzýval, protože nedodržení podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva a neodpovídající stížnostní žádání ji činí nepřípustnou k meritornímu projednání bez ohledu na eventuelní nápravu vad.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení , v platném znění, odmítl jako nepřípustnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj