Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 236/05

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. T., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Krejčířem, advokátem se sídlem Moskevská 12, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2005, č. j. - 21,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má zato, že v řízení před obecnými soudy bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces, práva na zákonného soudce a dále porušena ustanovení d (dále jen " ") a y ČR.

V záhlaví citovaným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 3. 2005, č. j. - 6, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu. Stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v řízení, které předcházelo vydání přezkoumávaného usnesení, nebyla porušena procesní ustanovení trestního řádu, řízení netrpí vadami či nedostatky, které by měly vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odůvodnění rozhodnutí učiněné soudem I. stupně je velmi stručné, stejně tak i rozhodnutí soudu stížnostního, což má dle stěžovatele za následek nepřezkoumatelnost takových rozhodnutí a představuje porušení jeho základního práva na spravedlivý proces. Dále se stěžovatel domnívá, že mu v řízení před obecnými soudy bylo upřeno právo na zákonného soudce, když rozhodovala v I. stupni soudkyně a ne soud, tedy došlo k porušení y. Stěžovatel také namítá, že nad rámec výše uvedeného došlo postupem soudkyně a stížnostního soudu k porušení y, neboť byl zákon uplatněn jinak než je povoleno, a tím byl porušen i y ČR. Vzhledem k tomu stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem citované usnesení stížnostního soudu zrušil.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení její důvodnosti.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Pokud se týká institutu vazby, resp. právního obsahu vazby jako takové, Ústavní soud se již v minulosti ve své judikatuře vyjádřil, že obsah právního institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Takové omezení za podmínky presumpce neviny slouží orgánům činným v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, jehož primárním účelem přitom není jenom "spravedlivé potrestání pachatele", ale i "fair proces" (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., Praha, C. H. Beck 1995, str. 57).

Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že obviněný je stíhán pro trestný čin účast na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 tr. zák. a trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Dne 21. 2. 2005 požádal stěžovatel o propuštění z vazby na svobodu, kteréžto žádosti státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech nevyhověl a předložil ji soudu. Soudkyně Okresního soudu v Lounech v odůvodnění výše citovaného usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu uvedla, že trestní stíhání je vedeno důvodně a že i nadále trvají důvody vazby uvedené v ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. Existenci tohoto vazebního důvodu opřela o skutečnost, že stěžovatel se trestné činnosti dopouštěl po velmi dlouhou dobu, zaujímal vysoké místo v hierarchii osob, které kořistily z prostituce a od páchání trestné činnosti jej neodradilo ani trestní stíhání vedené proti dvěma skupinám bulharských občanů, naopak využil situace a vytvořil si vlastní skupinu osob, která v této trestní činnosti pokračovala. Dále uvedla, že z této trestné činnosti plynula stěžovateli podstatná část jeho příjmů. Stížnostní soud pak v odůvodnění svého usnesení dodal, že vysoká nebezpečnost stíhaného jednání stěžovatele je dána nejen délkou doby jejího páchání či způsobem a formou jejího páchání, ale také skutečností, že stěžovatel spolu se svojí manželkou využil nesnází a trestněprávní odpovědnosti dřívějších "kuplířů" a po jejich umístění do vazby "nastoupil" na jejich místo.

K námitce stěžovatele stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu I. stupně i soudu stížnostního Ústavní soud uvádí, že omezení osobní svobody stěžovatele v konkrétním případě není v rozporu s ústavním pořádkem. Zásahem do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení y, ale i do jeho práva garantovaného y, by představovalo takové rozhodnutí, jenž obsahuje povšechné a obecné odůvodnění a které je v podstatě jen citací textu příslušného zákonného ustanovení týkajícího se důvodu vazby, bez toho, že by odkazovalo na konkrétní okolnosti zakládající existenci vazebního důvodu (srov. např.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 20., C. H. Beck, Praha 2000, str. 235). K takovému zásahu ovšem v daném případě nedošlo, neboť oba soudy odůvodnily trvající vazební důvod na základě znalostí skutkových okolností a důkazní situace v dané fázi řízení a s ohledem na individuální podmínky stěžovatele. Nelze mít tudíž zato, že by výše citovanými usneseními obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatele garantované y, neboť odůvodnění rozhodnutí o nevyhovění žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu je zcela konkrétní a dostačující z hlediska zachování ústavněprávních kautel v rámci trestního řízení.

Namítá-li stěžovatel dále zásah do jeho práva na zákonného soudce, Ústavní soud k tomu dodává následující. Uvádí-li se v ustanovení trestního řádu pojem "soud", má se tímto na mysli (s odkazem na § 2 odst. 9 tr. ř.) senát, popř. samosoudce, a podle § 69 odst. 6 též soudce. V konkrétním případě rozhodoval o stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby na svobodu státní zástupce, který této žádosti nevyhověl, a proto ji dle ustanovení § 73b odst. 3 tr. ř. předložil k rozhodnutí soudu. Jelikož se jednalo o rozhodnutí v rámci přípravného řízení (obžaloba v trestní věci stěžovatele nebyla dosud podána, jak si Ústavní soud ověřil dotazem učiněným na Okresní státní zastupitelství v Lounech), rozhodovala správně o této žádosti soudkyně, neboť z druhé věty § 2 odst. 9 tr. ř. vyplývá, že pokud v přípravném řízení rozhoduje soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce. Stěžovatelem namítané tvrzení, že měl rozhodovat senát, je tudíž nesprávné a odporující zákonným ustanovením trestního řádu. Je tedy zřejmé, že takovým postupem (souladným se zákonem) nemohlo být zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných y, resp. odst. y a y ČR.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu