Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 128/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem v Plzni, Bendova 8, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, a to pro údajné porušení a 4 y ČR a a 3, , , a d, dále jen y. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 2004, čj. -77, kterým byla zamítnuta žaloba proti České republice na náhradu škody z nesprávného úředního postupu vzniklé údajně stěžovatelce při výkonu rozhodnutí exekutorem.

Stěžovatelka tvrdí, že byla v průběhu exekuce donucena pod hrozbou zabavení majetku k zaplacení dluhu, který vznikl jejímu bývalému manželovi až po rozvodu manželství se stěžovatelkou. Soudní exekutoři prý nerespektovali její vlastnické právo podle y ani nedotknutelnost obydlí podle y. Obecné soudy prý nepřihlédly k tvrzení stěžovatelky, že finanční hotovost vydala exekutorům nikoliv dobrovolně, ale jen pod pohrůžkou exekutorů, že jinak zabaví její majetek. Navíc prý obecné soudy neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka ve své velmi stručné ústavní stížnosti neuvádí žádný důvod, se kterým by mohla v řízení před Ústavním soudem uspět. Stěžovatelka namítá porušení ústavního pořádku způsobené takovým jednáním exekutorů (vstup do obydlí povinné osoby a inkasování dlužné částky), které je ve skutečnosti pojmovým znakem každého řádného výkonu rozhodnutí. Ústavní soud odkazuje stěžovatelku na vyčerpávající a ústavně plně konformní odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. V tomto rozhodnutí obecný soud přesvědčivě vyvrátil všechny ty námitky, které stěžovatelka opětovně uplatňuje znovu před Ústavním soudem. Ústavní soud není, jak se pravděpodobně domnívá stěžovatelka, běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem ČR (srov. nález

, Sb.n.u.ÚS - sv. 1, str. 123).

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005