Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 110/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Boučkem, advokátem Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Malé náměstí 14/15, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. , ze dne 30. 11. 2004,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen " "), y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo na podkladě stížnosti státní zástupkyně zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. (jímž byla dle tr. ř. věc vrácena státnímu zástupci k došetření), a soudu prvého stupně bylo uloženo, aby o věci znovu rozhodl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové na něj podalo dne 23. 4. 2004 obžalobu pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinnosti podle § 148 odst. 1,4 tr.zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák. Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno několika usneseními, která však dle stěžovatele nesplňují náležitosti ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1, resp. 5 tr.ř., neboť neobsahují všechny podstatné a povinné náležitosti. Stěžovatel zejména poukazuje na to, že jednotlivé (fiktivní) faktury nebyly dostatečně specifikovány, byl fádně a široce určen časový horizont a nebylo dostatečně vyčerpávajícím způsobem konkretizováno plnění rolí jednotlivých obviněných. Jednotlivé popisy skutků se omezují pouze na neúplný popis objektivní stránky trestného činu a subjektivní stránka jednání není popsána vůbec. S ohledem na uvedené skutečnosti nedošlo dle stěžovatele k řádnému zahájení trestního stíhání, a proto jsou i všechny další důkazní kroky rozhodnutí zcela neúčinné a nulitní.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze z hlediska kompetencí daných mu u ČR a dospěl k závěru, že není důvodná.

Přestože stěžovatel napadá usnesení vrchního soudu, kterým bylo soudu prvého stupně uloženo projednat předmětnou věc, aniž by byla vrácena zpět k došetření státnímu zástupci, podstatou ústavní stížnosti jsou námitky, které se vztahují k tvrzeným nedostatkům usnesení o zahájení trestního stíhání. (Ústavní soud podotýká, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost dle ust. § 160 odst. 7 tr. ř.).

Ústavní soud shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích konstatuje (např.

sp. zn.

, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 78, str. 243 a násl., sp.zn.

), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci samé, představuje proces, v němž spolupůsobí a jejž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na projednávanou věc, kdy napadeným rozhodnutím byla posuzována způsobilost projednání obžaloby, přičemž vrchní soud se v souvislosti se stížností státního zastupitelství zabýval i otázkou, zda došlo k řádnému zahájení trestního stíhání. Rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, spadá zcela do kompetence obecných soudů a Ústavnímu soudu proto nepřísluší posuzovat či přehodnocovat závěry odvolacího soudu, který soudu prvého stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně podrobně rozvedl, z jakých důvodů neshledal procesní vady, které by bylo nutno odstranit v přípravném řízení a proč má zato, že ani nezůstaly neobjasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých by nebylo možno v hlavním líčení rozhodnout.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a nevykazuje znaky libovůle. Rozhodnutím o vrácení věci soudu prvého stupně s uložením, aby o věci znovu jednal, nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, který v probíhajícím trestním řízení má nadále možnost uplatňovat a hájit svá práva. V procesu, který dosud probíhá, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem a Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu zasahovat a výsledky řízení předjímat.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, vrchní soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté y a jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Jiří Nykodým

předseda senátu