Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 221/05

Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Edial, spol. s r. o., se sídlem Benešova 347, Nýřany, právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem Bendova 8, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 14. 4. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozsudku a tvrdila, že tímto rozhodnutím byl porušen "čl 2 odst. 3 a 4y ČR", d (dále ""), y, a 3y, jakož i , a y ČR. Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále "") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatelka stroze namítla, že jí vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy správní orgány jí nevydaly "povolení reklamních zařízení", ač je byly povinny vydat. Soudy obou stupňů neprovedly důkazy způsobem předepsaným a nesplnily tak základní předpoklad pro spravedlivé rozhodnutí, jež má být vydáno nestranným a nezávislým soudem. Nebyla tak poskytnuta soudní ochrana jejímu právu být odškodněna za nesprávný úřední postup. Navíc jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů žalovaného ve výši, která je v rozporu s ust. vyhl. č. Svá tvrzení stěžovatelka nijak nerozvedla.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2005 () Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Rokycanech o zamítnutí jí podané žaloby na náhradu škody ve výši 1.070.000,- Kč s příslušenstvím, způsobené nesprávným úředním postupem. Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a konstatoval, že okresní soud správně a úplně zjistil skutkový stav a věc posoudil po právní stránce správně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Veškerá tvrzení stěžovatelky tak, jak byla uplatněna, směřovala do porušení práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že soudy nesprávně aplikovaly "jednoduché" právo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je v takovém případě dán důvod k zásahu tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi zjištěními soudu a z nich vyvozenými závěry, nebo tehdy, když obecné soudy zasáhnou do základního práva stěžovatelů, v důsledku interpretace právních předpisů, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo aplikují-li právní předpisy s uplatněním libovůle.

Krajský soud hned v úvodu posouzení odvolání stěžovatelky (str. 3 odst. 2, věta 3 rozsudku) konstatoval, že sice tvrdí, že se domáhá škody pro nesprávný úřední postup, ve své podstatě ale uplatňuje odpovědnost z nesprávného rozhodnutí. Přitom nevydání povolení (str. 4 řádek 4) je rozhodnutím, kdy nárok na náhradu škody by mohl být důvodný jen za předpokladu, že by takové rozhodnutí bylo z důvodu nezákonnosti zrušeno. Odvolací soud konstatoval, že stěžovatelka nesměřuje své námitky vůči nesprávnému úřednímu postupu, ale vůči správnímu rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka podala správní žalobu proti správnímu rozhodnutí, aby dosáhla výroku o jeho nezákonnosti (resp. proč nemohla či nemusela takovou žalobu podat). Za této situace Ústavní soud nedospěl k závěru, že by postup krajského soudu porušil zákaz libovůle, či jiné ústavní principy. Stěžovatelka rovněž namítla nesprávnost výroku III. o náhradě nákladů, avšak tuto námitku nijak nerozvedla. Ústavní soud na předmětném výroku nenalezl prima facie nic, co by zakládalo jeho protiústavnost. Proto i tuto blanketní námitku považoval za zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud na okraj podotýká, že není vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá (, a ve spojení s ). Posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti není ovládáno zásadou revizní, která by z úřední povinnosti zavazovala Ústavní soud k aktivnímu vyhledávání všech relevantních skutkových okolností, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr o porušení základních práv a svobod. Stěžovatelé musí protiústavní zásah alespoň obsahově tvrdit a toto tvrzení opřít o přesvědčivé argumenty s prima facie ústavněprávní relevancí.

Ústavní soud neshledal porušení práv stěžovatelky na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. dubna 2005

JUDr.Michaela Židlická.

předsedkyně senátu