Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 579/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. dubna 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické ve věci navrhovatele Ing. Z. D., zastoupeného JUDr. Gustavem Schalkem, advokátem se sídlem 155 00 Praha 5, Borovanského 2217, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2004 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel v návrhu ze dne 11. 9. 2004 uvedl, že mu dne 14. 7. 2004 bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , jímž jmenovaný soud odmítl jeho dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003 sp. zn. . Vyslovil přesvědčení, že rozhodnutí, jakož i průběh jednání soudu, je v rozporu s ústavně zaručenými základním právy a navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí a toto zrušil. Podáním ze dne 7. 2. 2005, učiněným právním zástupcem stěžovatele, navrhl zrušení výše citovaného rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že jak odvolacímu soudu tak i soudu dovolacímu vytýká porušení jeho práv zakotvených v , , v a y, jakož i v , , a d.

Poněvadž v návrhu, podaném k doručení dne 9. 11. 2004, brojí stěžovatel nejen proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003 ale také proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004, Ústavní soud vzal za zjištěné, že stížnost navrhovatele směřuje proti oběma uvedeným rozhodnutím.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dne 17. 6. 2004 dovolání žalovaného proti rozsudku soudu II. stupně pro jeho nepřípustnost důvodně odmítnuto, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavým způsobem vyložil, proč námitky žalovaného stěžovatele, kterými nezpochybňuje právní názor odvolacího soudu, ale vyslovuje jimi nesouhlas se skutkovým zjištěním, nesplňují předpoklad pro přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu a tedy ani dle § 241a odst. 3 obč. soudního řádu, ke kterému se stěžovatelem uplatněné dovolací důvody upínají. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poněvadž dovolání bylo odmítnuto pro jeho nepřípustnost, nelze běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu odvíjet ode dne doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu - nelze je považovat za rozhodnutí o procesním prostředku, jež zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Ústavní stížnost, podaná dne 9. 11. 2004 proti rozsudku soudu II. stupně ze dne 16. 7. 2003, je proto stížností učiněnou po lhůtě k tomu stanovené [, , ve znění pozdějších předpisů, účinném před 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.]. Lze dodat, že pro rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle cit. , důvody dány nebyly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 27. dubna 2005