Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 669/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.B., zastoupeného advokátem JUDr. Ing. J.K., proti usnesení státní zástupkyně MSZ v P., ze dne 31. 8. 2004, čj. 1 KZv 142/2004 - 44, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností se Ing. J.B. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení státní zástupkyně MSZ (dále jen "městské státní zastupitelství") pro porušení a y ČR, a d (dále jen "").

V záhlaví uvedeným usnesením státní zástupkyně městského státního zastupitelství zamítla, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení policejní komisařky Policie ČR, (dále jen "policejní orgán") ze dne 21. 6. 2004, ČVS: ÚVP - 2175/2000. Tímto usnesením policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ.

Stíhaného skutku se měl stěžovatel dopustit spolu s dalšími obviněnými, po vzájemné dohodě. Uvedením nepravdivých údajů uvedli v omyl pracovníky PF, a. s., získali garance dotace úroků a úvěr. Za účelem vyčerpání poskytnutého úvěru vystavovali fiktivní faktury a finanční prostředky proplácené z úvěrového účtu použili nezjištěným způsobem. PF, a. s., musel, v důsledku svého závazku a ke své škodě, uhradit úvěrující bance částku 17 000 000,-- Kč. Podle znaleckého posudku činí škoda způsobená PF, a. s., částku ve výši 18 017 587,-- Kč.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že prvotní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 5. 2004 bylo usnesením státní zástupkyně městského státního zastupitelství v celém rozsahu zrušeno a policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Na základě těchto skutečností bylo vydáno, dne 21. 6. 2004, nové usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž se uvádí, že měl způsobit škodu velkého rozsahu, ale výše škody není vyčíslena. Oproti zrušenému usnesení byla změněna pouze právní kvalifikace trestného činu, neboť namísto značné škody měl svým jednáním způsobit škodu velkého rozsahu. Jednalo se o účelovou změnu právní kvalifikace z důvodu zániku trestnosti uplynutím promlčecí doby. Svým jednáním (vystavení předmětných faktur) nespáchal žádný trestný čin. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství jeho stížnost zamítla jako nedůvodnou, ačkoli napadené usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno účelově a bylo jím obcházeno ustanovení o zániku trestnosti činu z důvodu uplynutí promlčecí doby.

K výzvě Ústavního soudu, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se vyjádřil státní zástupce, který setrval na závěrech učiněných v napadeném usnesení. Poukázal na znalecký posudek z oboru ekonomiky a účetní evidence, z něhož jednoznačně vyplývá, že nové usnesení o zahájení trestního stíhání nemělo účelově zhojit zánik trestnosti z důvodu uplynutí promlčecí doby, jak se domnívá stěžovatel.

Ústavní soud po prostudování předložených podkladů nezjistil nic, co by danou věc posunulo do ústavně právní roviny. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.

V obecné rovině je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Při rozhodování o zahájení trestního stíhání, s ohledem na důkazní situaci, není možno požadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.

Podle konstantní judikatury Ústavní soud nepřezkoumává, po meritorní stránce, rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nevyjadřuje se k jeho opodstatněnosti. K posouzení toho, zda předmětný skutek naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení. Námitky stěžovatele, že v jeho jednání nelze spatřovat shora označený trestný čin, tj. zda byly či nebyly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání, budou předmětem dokazování v probíhajícím trestním řízení.

V postupu a napadeném usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství neshledal Ústavní soud zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává. Státní moc byla uplatněna v mezích stanovených zákonem (y ČR, y) a trestní stíhání bylo zahájeno z důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád a trestní zákon (y). Státní zástupce přezkoumal tvrzení stěžovatele, o něž opíral svoji stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a zamítl ji jako nedůvodnou, neboť shromážděné důkazy, zejména doklady a účetní materiály firem obviněných, podklady poskytnuté PF, a. s., N.ú. a Č., a. s., samy o sobě jsou postačující pro zahájení trestního stíhání pro shora označený trestný čin.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu