Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 183/05

Ústavní soud rozhodl dne 11. 4. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele COOP Centrum družstvo, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 30, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Altnerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Nad Olšinami 27, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, č. j. -29, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2004, č. j. -46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 3. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen " "), jímž byl vyzván k doplnění svého podání ze dne 25. 5. 1999, a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), jímž bylo odmítnuto jeho odvolání.

Stěžovatel se domníval, že obecné soudy nerespektovaly d (dále jen " ") a neoprávněně zasáhly do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ( y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (38 odst. 2 y) a do práva vlastnit majetek ( y).

Stěžovatel uvedl, že dne 27. 5. 1999 podal žalobu na zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím, přičemž na základě této žaloby byl dne 22. 6. 1999 vydán proti žalovanému platební rozkaz. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor, čímž byl tento zrušen a vznikla v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), povinnost nařídit jednání ve věci samé.

však takto nepostupoval, když místo toho usnesením ze dne 2. 4. 2003, č. j. -29, vyzval stěžovatele, aby doplnil žalobní návrh ( ), a to aniž by v poučení konkretizoval, které údaje považuje za chybějící, neurčité či nesrozumitelné.

Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal k vrchnímu soudu, ten však jeho podání s poukazem na odmítl. Přitom se vůbec nezabýval námitkou stěžovatele, že napadené usnesení svou povahou překračuje rámec usnesení, jímž se upravuje průběh řízení.

Porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces spatřoval stěžovatel ve skutečnosti, že mu byly obecnými soudy ukládány povinnosti nad rámec zákona, když byl nucen k prokazování dalších skutečností, přestože v žalobním návrhu vylíčil skutečnosti postačující k individuálnímu určení skutku, jež se má stát předmětem soudního jednání ( ).

Neoprávněný zásah do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pak stěžovatel spatřoval v tom, že soud byl od podání žalobního návrhu, k němuž došlo v roce 1999, nečinný a když začal konat, tak to bylo způsobem, kterým naplnění práva stěžovatele na soudní ochranu spíše mařil.

II.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Jestliže řízení před obecnými soudy není dosud skončeno, považuje z tohoto důvodu Ústavní soud za přezkoumatelná zásadně ta dílčí rozhodnutí, jejichž případnou protiústavnost by již nebylo možné v dalším průběhu řízení zhojit. Usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k odstranění vad žaloby, takový charakter nemá, neboť není vyloučeno, že tvrzený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele bude obecnými soudy v dalším průběhu řízení odstraněn a že jejich rozhodnutí ve věci samé bude v konečném důsledku pro stěžovatele příznivé. O tom, zda žaloba stěžovatele byla obecnými soudy projednána v souladu s jeho ústavně zaručenými právy, tak bude moci Ústavní soud rozhodnout až po pravomocném skončení věci.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost nepřípustnou rovněž v té části, v níž stěžovatel poukazuje na porušení y. Od 1. 7. 2004, kdy byl do právního řádu zaveden institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ( , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů), podmiňuje Ústavní soud přípustnost ústavní stížnosti na průtahy v řízení předchozím podáním stížnosti ve smyslu a násl. zákona o soudech a soudcích (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2004,

sp. zn.

, dosud nepublikován, dostupný na www.judikatura.cz). Zařazením tohoto nového institutu poskytl zákonodárce účastníkům řízení efektivní procesní prostředek k ochraně jejich práv, Ústavní soud tedy s ohledem na zásadu subsidiarity trvá na jeho vyčerpání.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle .

Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 4. 2005

JUDr. Michaela Židlická

soudce zpravodaj