Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 179/05

Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Y. J., zastoupeného JUDr. Vladimírem Procházkou, advokátem se sídlem Plynární ul. č. 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2005 č. j. -36 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. prosince 2004 č. j. 1 PP 466/2004- 21, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v , odst. 4 a , odst. 4d. Rovněž namítá porušení a y ČR.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti ve stěžovatelově věci o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodující soudy nepřihlédly odpovídajícím způsobem ke všem relevantním okolnostem zakládajícím možnost postupu ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., neboť zejména jednak nezohlednily jazykovou bariéru na straně stěžovatele a z ní plynoucí nemožnost takových pozitivních projevů ve výkonu trestu, jež by šly nad rámec běžného vystupování a vedly ke kázeňským pochvalám a dále nepřípadně přihlížely i k jeho žádosti o azyl, když konstatovaly, že "de iure brání realizaci výkonu trestu vyhoštění". Pochybení spatřuje stěžovatel i v tom, že nevyhověly jeho žádosti na překlad naříkaných rozhodnutí do českého jazyka (§ 2 odst. 14 tr. řádu).

Ústavní stížnost byla shledána z pohledu ústavněprávního přezkumu zjevně neopodstatněnou.

V předmětné věci Okresní soud v Lounech, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že stěžovatel, kromě uplynutí zákonem stanovené doby, nesplňuje zákonné podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu, neboť svým chováním a postojem, dle něj, neprokázal konkrétními činy (např. pochvalami) snahu po nápravě a polepšení. Přitom vycházel ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice Nové Sedlo, v níž je konstatováno, že stěžovatel projevuje polepšení pouze pokud jde o vystupování a pořádek v osobních věcech. Ke svému závěru obecný soud dospěl i navzdory výslovnému zohlednění jazykové bariéry na straně stěžovatele. Krajský soud v Ústí nad Labem se s jeho vývody, reagujíce současně v daném ohledu na výtky obsažené ve stížnosti stěžovatele, následně ztotožnil.

Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů, se nemůže zabývat samotným meritorním přehodnocováním důvodů, jež vedly ve věci stěžovatele soudy k jejich rozhodnutí, neboť přezkum soudcovského uvážení daného rámcem abstraktně formulovaného, resp. relativně neurčitého pojmu "polepšení" uvedeného v § 61 odst. 1 tr. zák. se z přezkumné činnosti Ústavního soudu zjevně vymyká. Napadená rozhodnutí znaky svévole nevykazují, neboť jsou v přiměřeném rozsahu řádně, tj. takto vzhledem k učiněným závěrům racionálně logicky odůvodněna (§ 134 odst. 2 tr. řádu) a z mezí ústavnosti tudíž nevybočují. Ani výhrada stěžovatele opírající se o tvrzení, že mu nebyla předmětná rozhodnutí přeložena do čínštiny není relevantní, když z výčtu uvedeného v § 28 odst. 2 tr. řádu vyplývá, že tato povinnost se k rozhodnutí o podmíněném propuštění na svobodu nevztahuje. Rozhodující v daném ohledu je však skutečnost, že nepřeložení (ex offo) napadených usnesení, vzhledem ke konstrukci stížnostních námitek, z nichž je zřejmé, že obsah jejich výroků i odůvodnění je (a byl) stěžovateli prokazatelně znám, se nemůže promítat v reálném dotčení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv, upínajících se k dané fázi řízení.

Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 14. dubna 2005