Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 91/05

Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2005 ve věci ústavní stížnosti J. D., bez právního zastoupení, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 9. 1996, čj. -13,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2005 se J. D. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 9. 1996, čj. -13.

Z kopie usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 9. 2004, čj. -5, o nařízení exekuce ústavní stížností napadeného rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 9. 1996 vyplývá, že rozsudek nabyl právní moci dne 23. 5. 1997. Exekuce prodejem nemovitostí byla nařízena za účelem vymožení pohledávky ve výši 300 000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 48 570,- Kč, nákladů řízení, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které je povinen zaplatit povinný. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 2. 2005 odmítl s tím, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, jakož i s dalšími shromážděnými podklady pro rozhodnutí, a po přezkoumání podmínek řízení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost musí být odmítnuta, a to z následujících důvodů.

Ve smyslu ust. a ust. , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen " "), se Ústavní soud může ústavní stížností zabývat až po vyčerpání všech vnitrostátních procesních prostředků (vyjma návrhu na obnovu řízení), které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V projednávaném případě nezbývá než konstatovat, že stěžovatel nepodal proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 9. 2004 včas řádně odvolání, čímž zapříčinil stav, že dostupné procesní prostředky nebyly vyčerpány a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná. Na tomto konstatování nic nemůže změnit skutečnost, že - jak stěžovatel v odůvodnění své stížnosti sám výslovně uvedl - " Nečinnost právních zástupců ve věci je příčinou, kdy jsem nemohl z vlastní viny doručit důvody a důkazy odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně. ............. Zplnomocněný právní zástupce nedoručil k soudu druhého stupně čehož se domáhám v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání nebylo doplněno, doručeno a Krajský soud odvolací řízení proto zastavil. ..............:"

Ze shromážděných podkladů vyplývá, že stěžovatel následně podal v řízení o výkon rozhodnutí žalobu pro zmatečnost, kterou vzal zpět, a žalobu na obnovu řízení, kterou okresní soud usnesením čj. -140, zamítl. Podle shora citovaných ustanovení a bylo povinností stěžovatele užít těch vnitrostátních právních prostředků nápravy, které jsou mu dostupné a které mohou napravit porušení práv, které jsou předmětem jeho stížnosti. Za daných okolností to bylo především řádné odvolání proti rozsudku okresního soudu.

Druhým formálním důvodem, pro který nebylo možno ústavní stížnost věcně pojednat, je skutečnost předpokládaná v ust. , tedy že byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 17. 2. 2005 a směřovala-li proti rozsudku okresního soudu ze dne 12. 9. 1996, jež nabyl právní moci dne 23. 5. 1997, byla zjevně podána opožděně, tj. po uplynutí 60 denní lhůty od konečného rozhodnutí stanovené v ust. . Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( y).

Ústavní soud dále konstatuje, že ve věci stěžovatele nebyla splněna ani další podmínka řízení stanovená v ust. , tj. podmínka povinného právního zastoupení advokátem. Je však toho názoru, že odstranění tohoto nedostatku podání by nemohlo mít jakýkoliv vliv na učiněné závěry ve vztahu k výše uvedeným formálním nedostatkům podmínek řízení o ústavní stížnosti, a proto nepožadoval doložení plné moci a sepsání návrhu advokátem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. a e) , o Ústavním soudu, v platném znění, jednak jako návrh podaný opožděně a jednak jako návrh nepřípustný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2005

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj