Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 170/05

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a ve věci ústavní stížnosti Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 7/300, Praha 5, zastoupeného Mgr. Liborem Hronkem, advokátem se sídlem AK Hronek & Bernardová, Nevanova 1069, 163 00 Praha - Řepy, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 6. 2004, č. j. -103, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004, č. j. -289,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou dne 24. 3. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo vydáno předběžné opatření, kterým soud stěžovateli zakázal zcizit, zatížit věcným břemenem, zástavním právem či nájemním právem nemovitosti, které jsou v jeho vlastnictví. Usnesení vzešlo z řízení, v němž se vedlejší účastník, obchodní společnost Frenn Trading B. V., sídlem Aarle Rixtelseweg 14, Helmond, Nizozemí, domáhá po stěžovateli zaplacení částky 46.343.826,82 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že pro nařízení předběžného opatření nejsou dány zákonné důvody, přičemž pokazoval na několik skutečností, a to především že pohledávka je již zajištěna zástavním právem, rozsah předběžného opatření je nepřiměřený výši vymáhané pohledávky, předběžné opatření zamezuje stěžovateli realizovat jeho zákonnou povinnost k převodům bytových jednotek podle Rovněž však Městský soud v Praze podle stěžovatele k těmto skutečnostem nepřihlížel a předběžné opatření napadeným usnesením potvrdil.

Stěžovatel se proto domnívá, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. Pokud bylo podle stěžovatele předběžné opatření vydáno i přesto, že není splněna zákonná podmínka obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a podmínka přiměřenosti zásahu orgánu veřejné moci a předběžné opatření stěžovateli neumožňuje splnit zákonnou povinnost k převodu bytových jednotek, porušila tak napadená usnesení právo stěžovatele na to, aby vůči němu byla uplatňována státní moc v mezích stanovených zákonem podle d (dále jen ""), právo na ochranu vlastnictví podle y a právo na soudní a jinou právní ochranu podle y.

Vzhledem k tomu stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud obě napadená usnesení zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se obdobnou stížností téhož stěžovatele zabýval již v usnesení

sp. zn.

, v němž ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh. Neshledal proto žádný důvod k tomu, aby tento závěr přehodnocoval či měnil také v nyní posuzovaném případě.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou napadená usnesení, která představují toliko předběžná opatření a nejsou tedy rozhodnutími ve věci konečná, vůbec způsobilá porušit základní práva stěžovatele tak, jak tvrdil v ústavní stížnosti.

Jak již Ústavní soud v minulosti uvedl, předběžné opatření je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem. Jedná se o rozhodnutí, které již nemůže být napraveno v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu. Proto je ústavní stížnost proti vydání předběžného opatření přípustná, i když jde o zatímní úpravu poměrů účastníků (srov.

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 28, nález č. 140).

Pokud ovšem napadenými usneseními byly omezeny vlastnické dispozice stěžovatele s blíže specifikovaným majetkem, nelze podle Ústavního soudu tvrdit, že byl stěžovatel majetku zbaven, nýbrž tím bylo toliko dotčeno jeho základní právo na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol k Úmluvě"), podle kterého má každá fyzická nebo právnická osoba právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. To však nebrání státům přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

Nelze proto než konstatovat, že napadenými usneseními bylo zasaženo do práva na pokojné užívání majetku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě, resp. omezeno vlastnické právo, jehož ochrana je garantována y. K takovému zásahu však došlo při respektování ústavních omezení a podmínek, jak jsou formulovány v Dodatkového protokolu k Úmluvě, tj. zejména při existenci zákonného podkladu pro takové omezení, obsaženého v ust. , a za situace, kdy nelze omezení označit za nepřiměřené, zejména z pohledu jeho zatímního trvání. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že nedošlo k porušení ani , ani y, jak v ústavní stížnosti dovozoval stěžovatel.

Pokud jde o tvrzené porušení práva na spravedlivý proces podle y, neztotožnil se Ústavní soud ani s touto námitkou. Není totiž úkolem Ústavního soudu působit jako další přezkumná instance a posuzovat toliko zákonnost předběžného opatření a potvrzujícího usnesení odvolacího soudu. Přitom z ústavní stížnosti ani z odůvodnění napadených usnesení nevyplývá, že by obecné soudy nějakým způsobem principy spravedlivého procesu porušily. Naopak se v odůvodnění se všemi skutečnostmi, které jsou předpokladem vydání předběžného opatření, vypořádaly a zhodnotily je, resp. odvolací soud se vypořádal s námitkami stěžovatele, které v ústavní stížnosti stěžovatel toliko zopakoval.

Jde-li o tvrzení, že předběžné opatření neumožňuje stěžovateli splnit zákonné povinnosti k převodům bytových jednotek, má Ústavní soud zato, že taková námitka nepřísluší stěžovateli, nýbrž osobám oprávněným k nabytí bytových jednotek, kterým případně vzniklo ex lege legitimní očekávání požívající ústavní ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Ústavní soud, pouze ve formě obiter dictum uvádí, že k takové skutečnosti by měl přihlížet případně teprve soud, který by po skončení nalézacího řízení rozhodoval o výkonu rozhodnutí prodejem těchto bytových jednotek. Zákonné nároky těchto osob podle Ústavního soudu pak nelze přehlížet vzhledem ke shora uvedené ochraně legitimního očekávání.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2005

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu