Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 154/05

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem Advokátní kanceláře Kavinek & partneři, v. o. s., se sídlem 110 00 Praha 1, Králodvorská 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2004 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na obhajobu, zakotveném v čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (současně takto potažmo i v právu na spravedlivý proces plynoucím z tamtéž), písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ( tamtéž) a d ( tamtéž). Dle obsáhlého odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného práva na obhajobu mělo dojít v přípravném řízení tím, že stěžovateli byl k prostudování spisu ( tr. řádu) poskytnut čas nikoliv přiměřený, když s ohledem na rozsah spisu čítajícího více než 39 000 listů mu byla na jeho studium poskytnuta doba zhruba 45 hodin čistého času. S ohledem na takto konstruovaný stížností bod se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud shora uvedená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, a tím současně zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [, písm. d), y ČR]. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu plyne, že nikoliv každá nezákonnost bez dalšího zakládá porušení ústavně zaručených základních lidských práv (kupř.

sp. zn.

,

,

a další). Uvedený dosah má zpravidla pouze taková nezákonnost, která v konečném důsledku zavdává důvody ke tvrzení o negaci či nepřiměřeném, a v tom rámci tudíž ústavně neakceptovatelném, omezení základního práva, kterýžto závěr nelze za určitých okolností vztáhnout k dílčímu zásahu do (trvajících procesních) ústavně zaručených základních práv, a to zejména potud, je-li předtím, jakož i následně jejich realizace v průběhu procesu řádně umožněna.

Již Vrchní soud v Praze k výhradám stěžovatele v daném směru učiněným v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že ve vazbě na časový deficit ve vztahu k řádnému prostudování spisu v přípravném řízení byl ze strany Městského soudu v Praze, byť poněkud nestandardním způsobem, tento vyvážen (se souhlasem obžalovaných a jejich právních zástupců) následnou možností prostudovat spis a dále, když v návaznosti na to nalézací soud akceptoval návrhy na doplnění dokazování, kterým zčásti vyhověl (str. 15 shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu).

Podle přesvědčení Ústavního soudu nelze odhlédnout v této konkrétní posuzované věci rovněž od toho, že právo obviněného a jeho obhájce prostudovat spis při skončení vyšetřování je komponentem ústavně deklarovaného práva obviněného na obhajobu, náležejícího tomuto ve všech stadiích řízení, které je v rovině práva jednoduchého zaručeno v podobě rozličných dílčích práv, přičemž všechny jeho jednotlivé složky dohromady jej vytvářejí, resp. naplňují v jeho celku.

Pokud tedy stěžovatel namítá porušení práva na obhajobu, dovozované z nedostatečné možnosti prostudovat spis v závěrečné fázi přípravného řízení, ohledně této námitky Ústavní soud konstatuje, že v kontextu jednak výše uvedeného postupu Městského soudu v Praze a stejně tak i z pohledu vedení řádného procesu jako celku (in globo), kdy po celou dobu řízení stěžovateli vedle všech ostatních obhajovacích práv svědčilo taktéž v souladu s ust. § 65 odst. 1 tr. řádu i oprávnění nahlížet do spisu, neshledal namítaný nedostatek, dle procesního stadia upínající se toliko k přípravnému řízení (resp. skončení vyšetřování), dostatečným důvodem, který by byl způsobilý založit kasaci napadených rozhodnutí.

Proto byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně, dne 5. dubna 2005